Kubistická trasa
Ostré hrany ze všech stran
Jestli je Paříž kolébkou kubismu ve výtvarném umění, pak je Praha jeho kolébkou v architektuře. Zatímco obrazy složené z hranolů a jehlanů dobyly celý svět, plastické fasády s ostrými hranami nepřekročily hranice Československa. Díky tomu se z nich stal jeden z mála českých architektonických zázraků, na který se i dnes do Prahy sjíždějí návštěvníci z celého světa. Kubismus to ale neměl vždycky lehké. Jeho představitelé dospěli k názoru, že architektonický impresionismus a secese již nemají světu co nabídnout. Jejich cílem bylo prostým abstraktním způsobem vyjádřit potřeby nové české architektury inspirované dynamickými formami Pabla Picassa a perspektivním zobrazením Georgese Braqua. Architekti proto začínali pouze jednoduchými skicami krystalů, hranolů a návrhy průčelí a ozdobných štítů. Výsledné stavby se však paradoxně s přílišným úspěchem nesetkaly. Byly prý příliš výstřední, nepraktické a drahé. Ačkoliv tento styl v architektuře skončil se začátkem první světové války a trval tak jen pár let, můžeme se dodnes nechat okouzlit plasticitou jednotlivých fasád, pozorovat na nich hru světla a stínu a alespoň na chvíli se přenést do světa geometrických ploch, krystalů a diamantů.

Doba trvání:
48 min
Počet zastávek:
6+3
Délka trasy:
3,8 km
MHD start:
Výtoň
MHD cíl:
Náměstí republiky
Kubistický Trojdům
Architekt: Josef Chochol
Rok dokončení: 1913
Největší kubistická realizace architekta Chochola se stala domovem tří významných podnikatelských rodin tehdejší Prahy a díky svému rozsahu může připomínat honosný palác. Kubistickému trojdomu se přezdívá i kubistická trojčata a jeho fasádu zdobí ostré hrany a plastické kubistické prvky, které se propisují i do vzhledu oken a dveří. Majitelům prý připadala na začátku 20. století fasáda málo zdobná, a proto po několika letech přibyl na průčelí prostřední části reliéf vyobrazující výjevy z českých bájí a pověstí. Jeho autorství je připisováno sochaři Ladislavu Křtínovi.

Kovařovicova vila
Architekt: Josef Chochol
Rok dokončení: 1913
Za nízkým lámaným plotem v blízkosti Vltavy se nachází od roku 1913 kubistická Kovařovicova vila. Stojí na trojúhelníkovém pozemku, který sdílí s modernistickou Sequensovou vilou navrženou Otakarem Novotným a se secesní vilou Na Libušince od Emila Králíčka, na níž lze najít několik kubistických detailů. Architekt Josef Chochol nešetřil při projektování Kovařovicovy vily kubistickým tvaroslovím jak u fasády či oplocení, tak v interiéru u detailů, jakými jsou kliky a zábradlí. Při pohledu z Libušiny ulice, kde se nachází hlavní vstup, tvoří vily jeden souvislý pás a ze strany směrem k řece se otevírají do společné zahrady. Ze zahrad je vstup take možný, dokonce i více okázalý, než ten z ulice.

Činžovní dům v Neklanově ulici
Architekt: Josef Chochol
Rok dokončení: 1914
Dům v Neklanově ulici se vyznačuje špičatým nárožím, fasádou plnou ostrých hran i okny a dveřmi netypických tvarů. Plastičnost fasády architekt ještě podtrhnul bílou omítkou, která zvýrazňuje lom světla na zkosených mnohoúhelníkových plochách. Celé hmotě stavby pak dominuje nárožní sloup s korunkou z ostrých krystalů, ke kterému jsou přisazeny prolamované balkony. Tento detail i celkové vzezření fasády může připomínat estetiku některých gotických katedrál, jimiž se architekt také inspiroval. Zároveň se Chochol ve svém návrhu odvolával i k pětibokým bastionům barokní pevnosti na Vyšehradě. Podobný motiv se nachází i na Kovařovicově vile.

Dům Diamant
Architekt: Emil Králíček
Rok dokončení: 1913
Původní projekt architekta Ohmanna, který počítal s výstavbou klasicizujícího secesního domu, v průběhu výstavby převzal Emil Králíček. Ten od návrhu upustil a nechal se raději inspirovat hranolovými formami nově vznikajícího kubismu. Moderní dům Diamant tak díky tomu oplývá množstvím geometrických tvarů, jež se propisují i do sochařské výzdoby a prvků v interiéru – lamp, lustrů, zábradlí, dveří či leptaných okenních skel. Králíček svojí architekturou navázal i na vedlejší barokní kostel Nejsvětější Trojice – obě stavby propojil velmi netradičním způsobem v podobě kubistického oblouku, kterým zastřešuje o dvě století starší sochu Jana Nepomuckého z roku 1717.

Kubistická lampa
Architekt: Emil Králíček
Rok dokončení: 1913
Zdárným příkladem fúze geometrické secese a kubismu je budova Adamovy lékárny na Václavském náměstí, na níž se podílel i architekt Emil Králíček. Čistě kubistické dílo od zmíněného architekta se pak nachází hned v její těsné blízkosti. Stavitelská firma Matěje Blechy, pro kterou v té době Králíček pracoval, dostala od Prahy za úkol zušlechtit přilehlé prostranství lékárny, a architekt tak dal světu jedinečné kubistické dílo z umělého kamene, kovu a skla. Jedná se o kubistickou lampu, jež je světovým unikátem. Sloup lampy je posetý hladkými a rýhovanými trojúhelníky, které vytváří dojem plastičnosti. Ostré hrany charakterizují i samotnou lucernu.

Dům U Černé Matky Boží
Architekt: Josef Gočár
Rok dokončení: 1912
Vůbec první kubistická budova v Praze byla postavena původně jako obchodní dům s kavárnou na místě stržené barokní stavby. Z té se dochovala pouze Černá Madona, jež dala novostavbě z roku 1912 jméno a dodnes je k vidění za zlatou mříží na nároží budovy. Fasádu zdobí mimo to i mohutný vstup s mříží, balkony a úhlová arkýřová okna – vše ve výrazném kubistickém provedení. Architekt Josef Gočár stojí i za interiéry domu včetně kavárny v prvním patře. Prostory Grand Café Orient byly však v průběhu let přestavovány a až začátkem tisíciletí se je podařilo zrekonstruovat podle dobových fotografií. Jedná se zřejmě o jedinou kubistickou kavárnu na světě. Dovnitř se dostanete po unikátním schodišti, jež má atypický tvar žárovky.

Zastávky mimo trasu

Učitelské družstevní domy na Starém Městě
Architekt: Otakar Novotný
Rok dokončení: 1921
V sousedství brutalistního hotelu Intercontinental se v ulicích Elišky Krásnohorské a Bílkově nachází komplex kubistických domů často označovaný za poslední velký kubismus v Praze. Vystavěny byly na popud Družstva pro stavbu učitelských domů a jejich architektem se stal žák Jana Kotěry – Otakar Novotný. Ten je známý pro nedaleký Štencův dům inspirovaný holandskou architekturou či funkcionalistický Mánes. Komplex v Bílkově tvoří dva řadové a jeden nárožní dům. Všechny stavby jsou čtyřpatrové, s pátým atikovým patrem završeným štíty diamantových a trojúhelníkových tvarů. Dynamické prvky fasády i její netradiční dvoubarevnost řadí soubor do období pozdního kubismu. Mimo fasádu zaujmou i drobnější detaily jako decentně vyřešené okapy a portály s kubistickými podhledy i vstupní mříží.

Škola architektury AVU
Architekt: Jan Kotěra, Josef Gočár
Rok dokončení: 1924
Škola architektury AVU je výsledkem postupné práce nejednoho známého architekta. Jednopatrová stavba se špičatou střechou vyrostla vedle původní budovy Akademie výtvarných umění v roce 1910. Tehdy se jednalo o realizaci zakladatele české moderny v architektuře Jana Kotěry, který cítil potřebu vytvořit vhodné prostředí pro vzdělávání budoucích architektů. Moderní jednopatrová stavba s podkrovím a výrazným kubizujícím portálem dostala o deset let později druhé patro. To je již dílem Kotěrova žáka Josefa Gočára. Nástavba nese znaky funkcionalismu, příkladem jsou prosklené střešní ateliéry. Od poloviny 20. století prošla škola i dalšími úpravami, za nimiž stáli například Jaroslav Fragner, František Cubr i dlouholetý profesor Emil Přikryl. Za celkovou rekonstrukcí budovy, jež proběhla mezi lety 2018 až 2020, stojí Marcela Steinbachová a ateliér Skupina.

Ďáblický hřbitov
Architekt: Vlastislav Hofman
Rok dokončení: 1914
Ďáblický hřbitov je druhým největším v Praze a jediným kubistickým hřbitovem na světě. Byť se z původních návrhů Vlastislava Hofmana nerealizovalo vše, jeho autorský rukopis je možné rozpoznat na mnohých drobných stavbách v areálu. Ohradní zeď, vstupní brána se dvěma pavilony i mobiliář totiž nesou kubistické tvarosloví. Unikátní architektonické provedení stojí v kontrastu se smutnou historií – jsou zde totiž pohřbeny oběti světových válek i lidé umučení nacisty a komunisty. Ďáblický hřbitov se stal roku 2017 národní kulturní památkou, o 12 let dříve zde byla postavena nová obřadní síň navržená architektkou Marií Švábovou, ctící Hofmanův kubistický styl.

Zahradní trasa

Feministická trasa

Kostelní trasa (30. léta)

Hudební trasa

Průchozí trasa

Funkcionalistická trasa

Mostová trasa

Pragerova trasa

Vnitrobloková trasa

Rondokubistická trasa

Brutalistní trasa

Skleněná trasa

Literární trasa
