Činžovní domy na Masarykově nábřeží jsou bezpochyby jedním z architektonických pokladů Prahy. V našem případě je ale krásný, novogotikou inspirovaný dům s orientačním číslem 8 pouze šperkovnicí, v jejíchž útrobách se ukrývá skutečný poklad. Hovoříme o knihovně, která se může pyšnit největší sbírkou feministické a genderové literatury ve střední a východní Evropě. Ta byla založena v roce 1992 v bytě socioložky, disidentky a zakladatelky katedry sociální práce a gender studies Jiřiny Šiklové, přičemž v počátcích šlo jen o její soukromou sbírku. Postupem času začala knihovna získávat cenné publikace od jednotlivých dárců a dárkyň, a vytvářela tak základy pro svůj budoucí archiv. Dnes knihovna nabízí pestrou škálu knih a magazínů zaměřených na genderové stereotypy, diskriminaci, feminismus či gender a queer studies. Nachází se zde také archiv Elišky Krásnohorské, který zpřístupňuje veřejnosti cenné archivní dokumenty z historie českého ženského hnutí.

Důležitým místem na feministické mapě Prahy je spolkový dům Hlahol, který vznikl jako nové sídlo tohoto smíšeného pěveckého sboru. Konala se zde totiž vůbec první schůze žen aktivních v českém ženském hnutí, v čele s Karlou Máchovou (českou političkou a spisovatelkou). Zároveň šlo o první oslavy spojené s MDŽ, tehdy pod názvem Mezinárodní den za volební právo žen. Samotný spolkový dům je tvořen třemi spojenými částmi. Činžovními domy do Masarykova nábřeží a do Vojtěšské ulice a spojovacím krčkem vloženým do vnitrobloku mezi oba domy. Autorem prvních návrhů je František Schlaffer, který byl sám členem Hlaholu. Stavbu ale nakonec dokončil Josef Fanta, jenž si k sobě přizval zvučná jména tehdejší umělecké scény. Raně secesní fasáda zaujme plastickou výzdobou od Josefa Pekárka a ornamentálními vzory Karla Mottla. Nejvíce ale poutá pozornost grandiózní obloukový štít s malbou Karla L. Klusáčka, jenž vyobrazuje skupinku lidí naslouchajících hře na lyru.

V těsné blízkosti kostela sv. Vojtěcha na Novém Městě se nachází Základní umělecká škola Pštrossova. Nevýrazná nárožní budova sice od 90. let minulého století  slouží  výuce zpěvu a tance, ale její historie je nejčastěji spojována s prvním dívčím gymnáziem v Rakousko-Uhersku, Gymnáziem Minerva. O zřízení veřejné dívčí školy se středoškolským vzděláním vedoucím ke vzdělání univerzitnímu se vedly diskuze již od raných let první poloviny 19. století. Reálných obrysů však myšlenka nabyla roku 1890 s tzv. Peticí českých žen k Říšské radě, kde se mimo jiné objevila i přílohy o nutnosti zřízení státního ženského gymnázia a o studiu žen na filozofické a lékařské fakultě. Následovalo vydání Provolání: Vzdělanstvu českému a téhož roku byla odstartována i výuka v Minervě, ačkoliv zpočátku jen ve dvou místnostech právě ve zmiňované budově poblíž kostela sv. Vojtěcha.

Karolína Světlá byla nejen jednou z nejznámějších českých spisovatelek, ale také významnou feministkou. Ve svých dílech se zabývala sociálními problémy, morálními hodnotami a postavením žen ve společnosti. Napsala několik děl z pražského měšťanského prostředí, ale úspěch sklidila především ta z prostředí venkova, ve kterých klade důraz na venkovský lid a silné a mravné postavy žen. V roce 1865 založila společně s Vojtěchem Náprstkem Americký klub dam, jež se stal vzdělanostním a kulturním centrem žen. Společně s Eliškou Krásnohorskou ustavila roku 1871 Ženský výrobní spolek český a řadu let vedla časopis Ženské listy. Většinu života prožila v Praze v ulici ve Smečkách a později v domě U Kamenného stolu (na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice). Její narození a dětská léta jsou však spjatá s nevelkým třípodlažním domem s přízvisky U Tří králů či U Bílého preclíku.

Vzdělávání žen bylo až do poloviny 19. století v Čechách velmi zanedbávané a nejvyšším stupněm dívčího vzdělání byla obecná škola. Změnu přinesly až snahy progresivních českých obrozenců a obrozenkyň z okolí Vojtěcha Náprstka a Marie Riegrové-Palacké a také rok 1861, kdy Češi získali majoritu v městské radě. Téhož roku bylo odsouhlaseno založení vyšší dívčí školy pod vedením Viléma Gablera, který poprvé představil dosud nevídaný koncept třídních učitelek dbajících o kázeň žákyň. Původní tři třídy školy na počátku provizorně sídlily v Jungmannově a Navrátilově ulici, ale už od zahájení výuky roku 1863 probíhala jednání o vystavění vlastní budovy. Projekt byl svěřen architektu Vojtěchu Ignáci Ullmannovi, který silně inspirovaný italskou neorenesancí, vytvořil opravdu nepřehlédnutelné dílo. Trojkřídlá budova s výrazně předsazeným středovým rizalitem na první pohled zaujme velkým množstvím hojně profilovaného dekoru v čele se sgrafitovou výzdobou podle návrhu Josefa Scheiwla.

V ulici Ve Smečkách můžeme najít stavbu, která vznikla jako symbol svébytnosti a emancipace českých žen. Řeč je o Spolkovém domě Ženského klubu českého vystavěného na počátku 30. let z iniciativy tohoto feministicky orientovaného spolku. Aby bylo možné výstavbu financovat, založily členky klubu družstvo a na stavbu se složily z vlastních prostředků a úvěru spláceného z členských příspěvků. Velkou měrou přispěla i pomoc senátorky Františky Plamínkové, Alice Masarykové či první české architektky Milady Petříkové-Pavlíkové, která sama byla členkou a dům pro spolek bezplatně navrhla. Na počátku 30. let tak vznikla multifunkční funkcionalistická stavba s klubovnami, knihovnou, přednáškovým sálem, bydlením pro ženy a restaurací. Právě restaurační zařízení bylo jediné místo v domě, kam mohli i muži. Jinak prostory sloužily výhradně členkám a dalším ženským návštěvnicím.

Františka Plamínková, politička, novinářka, učitelka, senátorka a bojovnice za ženskou rovnoprávnost, se narodila roku 1875 v domě U Tří vlaštovek. Tato významná a často opomíjená průkopnice emancipace se v rámci celoživotního úsilí zasadila o zrušení povinného celibátu učitelek, nabytí volebního práva žen či založení Ženské národní rady, jejíž předsedkyní zůstala až do konce svého života. V roce 1938 napsala otevřený kritický dopis Adolfu Hitlerovi, na který nakonec doplatila. V roce 1942 ji po předchozím věznění a pronásledování odvedlo gestapo a 30. června téhož roku byla zastřelena na Kobyliské střelnici. Zmiňovaný dům U Tří vlaštovek už na Karlově náměstí nenajdete, jelikož ustoupil výstavbě moderního funkcionalistického paláce postaveného podle plánů architekta Karla Kotase. Stroze řešená fasáda tohoto šestipodlažního kolosu je převážně obložená travertinem.

Jednou z klíčových událostí na cestě českých žen za emancipací bylo založení Ženského výrobního spolku českého v roce 1871. Narozdíl od dalších ženských spolků jako Americký klub dam, spojovaný především s bohatšími vrstvami, se ŽVSČ snažil vyjít vstříc i těm nejchudším. Podstatnou ambicí a cílem bylo zlepšit osud žen tak, aby byly schopné se samy uživit, postarat se o své děti, hospodařit s penězi a nemusely být závislé na mužích. Z gesce spolku byla tedy pro tyto ženy otevřena řemeslná a obchodní škola jejíž výuka nejprve probíhala v budově bývalé obecné školy ve Spálené ulici. Již brzy se díky nebývalým úspěchům a dobré finanční situaci začalo přemýšlet o vystavění vlastní budovy. Za úřadování předsedkyně Elišky Krásnohorské získal spolek v roce 1894 pozemek po zrušené Svatováclavské trestnici a pro návrh oslovil architekta Josefa Blechu.