Rondokubistická trasa

Království obloučků a národních barev

Jedni ho vnímají jako symbol nového národa, druzí jako přízrak dávno překonané architektury balancující na hraně kýče. Čím je ve skutečnosti styl, pro který se ustálil název rondokubismus, ale najdete ho i pod označením národní dekorativismus, české art deco nebo obloučkový kubismus? Rondokubismus se rodí v souvislosti se vznikem Československa a do jisté míry je reakcí na předchozí období kubismu. Tehdejší architekti byli opojeni svobodou nového samostatného státu a hledali architektonický výraz jako doklad svébytnosti české kultury. Aby vytvořili čistě národní sloh, inspirovali se tradičními vzory lidové architektury, které doplnili paletou národních barev v utlumených podobách jako okrová, béžová nebo siena. I když byl rondokubismus částí odborné veřejnosti považován za zpátečnický, je jisté, že byl důležitou etapou české architektury, která dodnes okouzlí svou hravostí, barevností a odkazy na udatné dějiny českého národa.

rondokubisticka-trasa-mapa

Informace o trase

Doba trvání: 40 minut

Počet zastávek: 6 + 7

Délka trasy: 2,9 km

MHD start: Můstek

MHD cíl: Lipanská

Činžovní dům na Jungmannově náměstí

Architekt: Rudolf Stockar

Rok dokončení: 1922

Na úzké gotické parcele na Jungmannově náměstí stával dům už od dob Karla IV. Pozdější klasicistní stavba, ze které se do současnosti zachovaly plackové klenby a schodiště v přízemí, byla v průběhu staletí několikrát přestavována. Nejrazantnější proměnou prošla až ve 20. letech minulého století podle projektu Rudolfa Stockara. Návrh připravený pro obchodníka Gustava Vinařského je ovlivněn rondokubismem, což je patrné zvláště na průčelí do Jungmannova náměstí. Jednoosá fasáda je po bocích lemována vypouklými červenými pilastry a horizontálně členěná sestavou říms a nadokenních parapetů stejné barvy. Nejvýraznějšími prvky jsou zakulacený arkýř ve čtvrtém podlaží a obloukový štít na samém vrcholu stavby. V průběhu let bylo upraveno přízemí a další změny na domě probíhaly prakticky neustále. Dodnes však památkově chráněná stavba představuje kvalitní ukázku českého rondokubismu. 

Činžovní dům Jungmannovo náměstí-mapamatky
Jungmannovo nám. 4, 110 00 Praha 1 – Nové Město

Pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà / Palác Adria

Architekt: Pavel Janák, Josef Zasche

Rok dokončení: 1924

Palác Adria je prvotřídním zástupcem českého art deca a to i přesto, že do jisté míry nevychází z české architektury. Italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà si pro své nové sídlo vybrala místo, kde předtím stával Thun-Salmův palác, a projekt zadala architektu Josefu Zaschovi. Později se k němu připojil Pavel Janák s návrhem slavné fasády plné rondokubistických detailů, jakými jsou obloučkové a trojúhelníkové římsy nebo pilastry se stylizovanými květy. Vztah Itálie a Čech symbolizuje převýšený vstup s postranními sochami zpodobňujícími Terst a Prahu od sochaře Karla Dvořáka. Vnitřní pasáži vévodí kruhové náměstí a dvorana pojišťovny s orlojem doplněným sochařskou výzdobou Bohumila Kafky. Na opačném konci pasáže se nachází vstup do slavné kavárny Adria, která byla nedávno pečlivě zrekonstruována do původní podoby a jejíž střešní terasa nabízí krásný pohled na Národní třídu.

Palác Adria-mapamatky
Jungmannova 31, 110 00 Praha 1 – Nové Město

Dům U Myšáka

Architekt: Otto Ehlen, Josef Čapek, Josef Gočár

Rok dokončení: 1922

V architektonickém vývoji Vodičkovy ulice hraje nemalou roli výrazný dům U Myšáka, který vznikl jako neorenesanční novostavba roku 1883. Jeho současná rondokubistická podoba ovšem pochází z dob první republiky. Majitel komplexu, slavný český cukrář František Myšák sem umístil svou stejnojmennou cukrárnu „Myšák“, mezi jejíž stálé hosty patřila například Ema Destinová, Oldřich Nový či prezident Masaryk. Pod návrhem rondokubistické fasády z roku 1922 je podepsán stavitel Josef Čapek, ovšem pravděpodobně se na vývoji podílel i Josef Gočár. Výsledkem je skutečně vrcholné dílo národního stylu art deco s typickými obloučky, válci a trojúhelníky. Celou fasádu se zdobenou vykonzolovanou římsou, dvojicí arkýřů, vysokým řádem přepásaných pilastrů a prolamovanými okenními oblouky sjednocuje barevné provedení odkazující k národním barvám – červené a bílé. Ve stejném stylu vznikly i části interiéru v čele se samotnou cukrárnou, kde se ovšem do dnešních dob zachovaly pouze fragmenty původní rondokubistické výzdoby.

Cukrárna Myšák-mapamatky
Vodičkova 31, 110 00 Praha 1 – Nové Město

Radiopalác

Architekt: Alois Dryák

Rok dokončení: 1925

Objemná šestipatrová stavba Radiopaláce zasahuje hned do tří pražských ulic, Vinohradské, Sázavské a Blanické. Na první pohled nenarušuje okolní zástavbu, po detailnějším zkoumání však zaujme členitou zdobenou fasádou, typickou pro český obloučkový styl. Budova je tvořena třemi křídly do písmene U se včleněným sníženým dvoupatrovým křídlem. Architektem Radiopaláce se stal Alois Dryák, který v průběhu své kariéry navrhl budovy mnoha různých účelů i stylů (např. secesní hotel Meran na Václavském náměstí, původní podobu Strahovského stadionu a také se podílel architektonickými pracemi na pomníku Františka Palackého z roku 1912). Radiopalác se od svého vzniku ve dvacátých letech 20. století stal místem setkávání a pořádání kulturních akcí. Tato tradice je živá i v současnosti díky dvěma společenským sálům, které povětšinou slouží k pronájmu.

Radiopalác-mapamatky
Vinohradská 40, 120 00 Praha 2-Vinohrady

Švehlova kolej 

Architekt: Jan Chládek

Rok dokončení: 1925

Výrazně barevná stavba Švehlovy koleje nese jméno po prvorepublikovém politikovi Antonínu Švehlovi, který se díky svým aktivitám zasadil o stavební rozvoj Prahy. Na realizaci této honosné, šestipodlažní budovy s bývalým kinem (dnes divadlem Venuše ve Švehlovce ve vnitrobloku) bylo využito hypotéky od státu, loterie i družstevního podílu v hodnotě 500 korun, který musel každý z rodičů ubytovaných žáků zaplatit. Ve své době se jednalo o jednu z nejmodernějších staveb tohoto druhu v Evropě. Dodnes se zachovaly téměř všechny původní detaily, včetně rondokubistické fasády, schodiště, chodby a pokojů. Nad hlavním vstupem se nachází čtyři karyatidy, symbolizující roční období, jež jsou dílem Františka Úprky. K rondokubistickému domu přibylo v padesátých letech nové křídlo ve stylu socialistického realismu, jež zdobí dobová sgrafita. Kolej má bohatou historii i z hlediska důležitých událostí. Byli zde zatčeni studenti po protifašistických demonstracích v roce 1939, za války kolej fašisté dokonce obsadili. Za komunismu se nazývala 5. května a přešla do správy státu, později do správy Univerzity Karlovy.

Švehlova kolej-mapamatky
Slavíkova 22, 130 00 Praha 3-Žižkov

Městská telefonní ústředna

Architekt: Bohumír Kozák

Rok dokončení: 1926

Žlutá budova bývalé telefonní ústředny byla prvním domem postaveným na Žižkově po vzniku Velké Prahy. Stala se centrem všech telefonních hovorů a zároveň i sídlem poštovního úřadu. Na tyto dvě funkce odkazují reliéfy ve vrcholcích vstupních portálů, jež jsou společně s ostatní sochařskou výzdobou dílem Ladislava Kofránka. Ačkoliv je tato budova se zdobenou geometrickou fasádou nyní prázdná, dříve fungovala skoro nepřetržitě, protože zde zaměstnanci mohli i bydlet nebo chodit do společného bazénu. Interiéru dominoval 30 metrů dlouhý a 15 metrů široký sál, kde se nacházelo 82 přepojovačů. V této době byly mezi dvěma věžemi natažené anténní dráty. K historii budovy patří mimo jiné i začátky Československé televize, ve třicátých letech zde totiž sídlil televizní ústav, který vyvíjel televizní signál. Rondokubistická ústředna sloužila od osmdesátých let jako kanceláře Telecomu a od roku 2010 je prázdná.

Budova bývalé městské telefonní ústředny-mapamatky
Fibichova 19, 130 00 Praha 3-Žižkov

Zastávky mimo trasu

Palác Akropolis

Architekt: Rudolf Svoboda

Rok dokončení: 1927

Žižkovský šestipatrový nárožní dům počítal v době své výstavby obdobně jako Radiopalác s účelem pořádání kulturních akcí. Majitelem i architektem v jedné osobě se stal Rudolf Svoboda, který chtěl v těsné blízkosti Královských Vinohrad vybudovat stavbu s divadelním sálem, kavárnou i obytnými prostory pro vyšší střední třídu. Z finančních důvodu ale musel po krátké době od otevření budovu prodat a palác prošel v průběhu let mnoha změnami. Tou nejzásadnější byla výrazná rekonstrukce v devadesátých letech, kdy byla znovu otevřena restaurace a později i multifunkční sál, který dnes slouží divadelním, hudebním i jiným produkcím. Fasáda Paláce Akropolis má nepříliš obvyklou olivově zelenou barvu, jíž doplňují rondokubistické tvary a modré, žluté a červené detaily. 

Palác Akropolis-mapamatky
Kubelíkova 27, 130 00 Praha 3-Žižkov

Banka československých legií

Architekt: Josef Gočár

Rok dokončení: 1923

Banka československých legií neboli Legiobanka začala krátce po první světové válce spravovat úspory legionářů nashromážděné při postupu Ruskem. Zpočátku sídlila ve Štefánikových kasárnách a poté v hotelu U Saského dvora, roku 1923 se ale přestěhovala do nové rondokubistické budovy. Architektura banky se vyznačuje převzetím některých kubistických prvků, které zjemnila a zaoblila po vzoru slovanské tradice. Poměrně úzká, i když mohutná fasáda do ulice Na Poříčí proto může působit, jako by byla složena z dětské skládačky. Obloučky, válce a kruhové destičky jsou doplněny výtvarným uměním v podobě čtyř hlavic Jana Štursy, které znázorňují nejvýznamnější bojiště, na nichž bojovali naši legionáři, například Zborov nebo Vouziers ve Francii. Nad hlavicemi se nese dlouhý vlys od Otto Gutfreunda představující poválečný návrat legionářů a jejich budoucí život. Plastická fasáda provedená v tlumených národních barvách netradičně přesahuje i nad kolmý štít sousedního domu U Zlatého slunce. Interiér budovy pojal architekt Josef Gočár jako gesamtkunstwerk, neboli komplexní umělecké dílo, kde se návrh propisuje až do těch nejmenších detailů. Sám pro budovu navrhl řadu prvků mobiliáře, třeba pestrobarevné zábradlí nebo četné druhy svítidel. Nejlépe to dokládá samotný prostor bankovní haly – od proskleného trojlístkového světlíku přes zdobenou sérii bankovních přepážek až po červeno-bílou mozaiku na podlaze. Ne nadarmo se proto rondokubismu často přezdívá styl Legiobanky. 

Palac-Archa-legiobanka-mapamatka
Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1 – Nové Město

Činžovní dům Růžová

Architekt: Bohumír Kozák

Rok dokončení: 1922

Ulice Růžová na Novém Městě je velmi úzká, a proto si každý kolemjdoucí nemusí všimnout domu s rondokubistickou fasádou plnou zaoblených detailů. Původně se na parcele nacházel klasicistní dům z roku 1841 od architekta Karla Duchoslava. Ten byl ale na základě požadavku bankovního úřadu Ministerstva financí na počátku dvacátých let minulého století nahrazen novostavbou řadového dvojdomu nesoucího se ve znamení národního dekorativismu. Oproti ostatním stavbám z tohoto období tato nepřekypuje barvami a je vyvedena pouze v krémově bílé, ovšem samotná fasáda v čele s vysokým řádem centrální osy je rondokubistických detailů plná – plastické konzoly balkonu, parapety s kruhovými motivy i domovní vstupy zakončené půlkruhovým frontonem a sérií podsekávaných říms. Do fasády se dokonce propsalo jméno architekta v parteru na pravém konci krajního pilíře. Ve stejném stylu je pojat i interiér stavby s krásnou štukovou výzdobou stěn a stropu, kamenným obložením schodiště a mozaikovou dlažbou z terazza.

Činžovní dům Růžová-mapamatky
Růžová 10, 110 00 Praha 1 – Nové Město

Činžovní dům – blok 9 domů

Architekt: Rudolf Hrabě

Rok dokončení: 1922

Jedním z možných řešení bytové krize po skončení první světové války bylo tzv. kolektivní bydlení. Tuto inovativní myšlenku české veřejnosti představil už Tomáš Garrigue Masaryk v rámci svých přednášek o amerických kolektivních a apartmánových domech roku 1905. Reálných obrysů ovšem nabyla až na začátku dvacátých let, kdy začal vznikat soubor 9 nájemních domů podle projektu architekta Rudolfa Hraběte. „Červené domy“ byly původně zamýšlené pro dělníky, kterým kolektivizovaný provoz nabídl společnou jídelnu, jesle, školku i tělocvičnu. Nakonec ale byla podstatná část bytů v domech obsazena úředníky, kterým však nízký dělnický prostorový standard nevyhovoval. Jedná se možná o nepovedený pokus o kolektivizaci bydlení, ale stále o architektonicky hodnotnou stavbu ve stylu rondokubismu díky použití červené a okrové barvy, bohatému členění fasády i plasticky vystupujícím římsám a pilastrům. Architektonicky cenné je i zděné oplocení, které z budov vytváří jednotný celek. V interiérech se z původní rondokubistické výzdoby dochovaly hlavně společné prostory domů v čele se schodišti a geometricky pojednaným zábradlím. 

Činžovní dům - blok 9 domů-mapamatky
Tusarova 11, 170 00 Praha 7-Holešovice

Kolonie Svoboda

Architekt: František Albert Libra

Rok dokončení: 1924

Prvorepubliková kolonie na Vinohradech je nepřehlédnutelnou přehlídkou rondokubistických vil. Celkem 16 rodinných domků a 17 dvojvil zde vzniklo na zakázku Obecně prospěšného družstva Svépomoc. Mezi různě barevnými budovami se nachází i vlastní vila architekta celého urbanismu kolonie i návrhu jednotlivých typů domů, Františka Alberta Libry. Zrovna na jeho vlastní vile na adrese Chorvatská 6 není ale příliš detailů k rozpoznání, jelikož je celá porostlá břečťanem. Ačkoliv se od sebe jednotlivé budovy v kolonii lehce liší, všechny spojuje jednotný styl českého art deca, projevující se výraznými ornamenty na fasádě a netradičními ploty. Mezi autenticky zachovalými i renovovanými vilami a domy se nachází jeden s pošramoceným osudem. Jeho majitel se pustil do nelegální demolice, která byla sice pozastavena, ale dodnes stojí uprostřed kolonie ruina odkazující na lidskou bezohlednost.

Kolonie Svoboda-mapamatky
Chorvatská 6, 101 00 Praha 10-Vinohrady

Učitelský družstevní dům v Holešovicích

Architekt: Otakar Novotný

Rok dokončení: 1924

Vskutku talentovaný a všestranný architekt Otakar Novotný si za svou dlouholetou kariéru vyzkoušel mnoho architektonických stylů – od secese přes předválečnou modernu až po čistý funkcionalismus. Proto nemůže být překvapením, že se na čas ponořil i do vod rondokubismu. Výsledkem této etapy v jeho díle je mimojiné činžovní dům z roku 1923–1924 postavený pro Družstvo stavby učitelských domů. Okrově šedá fasáda má v hlavních čtyřech podlažích jasně rytmizovanou strukturu. Architekt vsadil na hru s objemy, díky čemuž se může zdát, že sestava devíti zaoblených válců a série obloučkových říms jako by vystupovala z rovné plochy fasády. Poslední uskočené podlaží oddělené římsou není členěno tak dynamicky, ale zato příznačně kompletuje stavbu pomocí půlkruhově zakončených oken. Vstup z ulice je částečně kryt mohutnou římsou podepřenou šesticí kónických sloupů. Zaoblené motivy se prolínají i do interiéru stavby a zvláště pak do společné schodišťové chodby, jíž rámují štuky rondokubistických tvarů.

Učitelský družstevní dům v Holešovicích-mapamatky
Kamenická 35, 170 00 Praha 7-Holešovice

Přečerpávací stanice Bruska

Architekt: Bohumír Hollmann, Jaroslav Žofka, Luděk Řehák, Josef Němec

Rok dokončení: 1930

Přečerpávací stanice Bruska vznikla krátce po první světové válce kvůli akutnímu nedostatku vody v oblasti Letné a Hradčan. O stavbě se uvažovalo už před válkou, ale nakonec byla dokončena až v roce 1930. Interiér je protkán všemožnými soustavami trubek a čerpadel, přitom stavba nesplňuje pouze utilitární potřeby pro provoz, ale rovněž překvapí nápaditou architekturou. V exteriéru je nejvýraznějším prvkem motiv ozubeného kola a dvojice komínů nesoucích slohové znaky kubismu a rondokubismu. Interiéru naopak dominuje běloskvoucí železobetonový klenutý strop. Kromě přečerpávací haly je stanice vybavena ještě dvěma vodojemy a dílenskou budovou, známou jako sochařský ateliér Bohumila Kafky neboli Kafkárna. Kafka v této původně provizorní stavbě z roku 1932 připravoval Žižkovu jezdeckou sochu, která dodnes zdobí památník na Vítkově. Po revoluci se objektu ujala pražská UMPRUM v čele se sochařem Kurtem Gebauerem a dnes slouží jako Centrum pro umění a ekologii. Celý areál včetně Kafkárny je obehnán jednotným plotem s půlkruhovými motivy a dvojicí bran s vystupujícími obdélníkovými poli.  

Bruska-.mapamatky
Svatovítská 1A, 160 00 Praha 6-Střešovice