Brutalistní trasa

Surová pravdivost

Architektura zřídkakdy vyvolává tolik emocí rozdělujících společnost, jako tomu je právě v případě brutalismu. Jedni ho považují za nesmazatelnou připomínku minulého režimu, druzí za klenot poválečné československé architektury. Pojem vychází z francouzského označení „béton brut“ pro surový beton a definuje samotnou podstatu staveb v tomto stylu. Důraz na odhalené betonové konstrukce a drsnou výrazovou strohost najdeme i u pražských zástupců tohoto stylu, i když teoretiky je málokterý z nich označovaný za pravý nefalšovaný brutalismus. Pojďme se podívat, kde leží pravda, a zdalipak jsou brutalistní stavby opravdu těmi betonovými monstry, jež hyzdí ulice Prahy, nebo jestli v sobě skrývají krásu a úsečné pohledy kolemjdoucích snáší pouze neprávem.

Brutalisticka Trasa Mapa

Informace o trase

Doba trvání: 43 minut

Počet zastávek: 6 + 6

Délka trasy: 3,3 km

MHD start: Právnická fakulta

MHD cíl: I. P. Pavlova

Hotel Intercontinental

Architekt: Karel Filsak, Karel Bubeníček, Jaroslav Švec

Rok dokončení: 1974

Slavný hotel Intercontinental je součástí Pařížské třídy již padesát let. Tato devítipodlažní železobetonová stavba vznikla na popud neobvyklé spolupráce mezi Československem a americkým hotelovým řetězcem IHG, který jako dceřiná společnost aerolinky Pan Am, plánoval vystavět luxusní hotel právě pro zákazníky této aerolinky. O návrh se zasloužil významný pražský ateliér Epsilon v čele s Karlem Filsakem. Hotel samotný představuje mohutnou solitérní budovu zbavenou přebytečného dekoru s nepravidelným rytmem vertikálních pásů na fasádě, kde se střídají betonové „žiletky“, skleněné pásy oken a kabřincové obklady odkazující na barevnost střech Starého Města. Naopak interiéry byly doslova nacpané vzácnými výtvarnými díly a doplňky od špičkových výtvarníků, jakými byli Stanislav Libenský, René Roubíček nebo grafik Jiří Rathouský, který navrhl logo hotelu. V roce 2021 se stavba neúspěšně hlásila o statut kulturní památky a v současnosti prochází rekonstrukcí pod taktovkou architektonického studia TaK Architects.

Hotel Intercontinental Butalistni Trasa Mapamatky
Pařížská 30, 110 00 Praha 1 – Staré Město

Obchodní dům Kotva

Architekt: Věra a Vladimír Machoninovi

Rok dokončení: 1975

Obchodní dům Kotva byl plánován jako první pražský moderní obchodní dům své doby. Společně s pozdějším obchodním domem Máj na Národní třídě reagoval na určitou změnu poptávky trhu a na nedostatečnou obchodní síť v hlavním městě. Na základě architektonické soutěže byli vybráni manželé Machoninovi z ateliéru Alfa, kteří přišli s návrhem, jenž ve své podstatě dobře zapadá do rozmanité historické struktury města a nabízí obrovské kapacity prodejních ploch. Toho architekti dosáhli díky rafinovanému systému 28 železobetonových sloupů se šikmými vzpěrami, které napříč podlažími nesou sestavu šestiúhelníkových desek. Volný půdorys připomínající včelí plástev měl v době otevření 22 160 m² a dům měl obsloužit 75 000 zákazníků denně. Ačkoliv se Machoninovi zasloužili o jeden z nejpropracovanějších projektů sedmdesátých let, oba byli nakonec označeni režimem za nežádoucí a autorská práva k OD Kotva jim byla odebrána. Nebyli pozváni na otevření domu, ani nebyli nikde uváděni jako autoři. Po revoluci museli dokonce dokazovat, že za návrhem Kotvy stojí právě oni.

Obchodni Dum Kotva Butalistni Trasa Mapamatky
Náměstí Republiky 8, 110 00 Praha 1 – Staré Město

Obchodní dům Družba

Architekt: Vlastibor Klimeš, Milan Vašek a Vratislav Růžička

Rok dokončení: 1976

Tato masivní nárožní budova byla vystavěna jako administrativně-obchodní dům, který měl doplnit obchodní síť v hlavním městě, ale narozdíl od Kotvy nebo Máje byl zaměřen na tu nejbohatší klientelu. Z mezinárodní soutěže vyšel návrh architektů Vlastibora Klimeše, Milana Vaška a Vratislava Růžičky, kteří ve svých plánech počítali s kancelářskou funkcí ve vyšších patrech a obchodními prostory s luxusním zbožím v parteru. Prolamovanou fasádu budovy tvoří lehký skleněný plášť s hliníkovými okny a masivními výkladci v kontrastu s těžkým vápencovým obkladem. Jednou z připomínek dřívějších dob je žlutý znak Svazu českých a moravských výrobních družstev umístěný v nároží směrem do Jindřišské. Budova vznikala paralelně s výstavbou pražského metra, proto má první podzemní podlaží vchod z jeho vestibulu. Na budově se nachází válcovitá nástavba s klubem Duplex. 

Obchodni Dum Družba Butalistni Trasa Mapamatky
Václavské nám. 21, 110 00 – Nové Město

Budova Teplotechny

Architekt: Věra Machoninová

Rok dokončení: 1984

Šestipatrový dům s modrou fasádou ze smaltovaného plechu a zelenými okny ve stylu umírněného brutalismu zaplnil v 80. letech proluku v historické zástavbě. Ačkoliv má budova Teplotechny výrazné barvy, svou hmotou nenarušuje historické okolí. Na výtvarném zpracování vnějšího pláště domu se podílel sochař Miloslav Chlupáč, jehož vliv lze pozorovat i u Nové budovy Národního muzea či u Pragerových kostek. Čtveřici vzpěr z pohledového betonu, které podpírají dva velké arkýře, zdobí Chlupáčovy zprvu nenápadné reliéfy s názvem Plastické vzory. Stavba měla původně sloužit primárně jako ubytovna, ale nakonec ji obsadila podniková administrativa Teplotechny. I dnes budova slouží administrativním účelům doplněným o hotelová apartmá v nejvyšším podlaží a drobné bistro v parteru.

Budova Teplotechny 3
Ječná 39a, 120 00 Praha 2 – Nové Město

Centrální dispečink DPP

Architekt: Vratislav Růžička a Eva Růžičková

Rok dokončení: 1978

Budova Centrálního dispečinku Dopravního podniku byla postavena společně se zahájením provozu linky metra C. Výstavba si vynutila demolici šesti činžovních domů, které nahradila trojíce vzájemně propojených kvádrů. Architektonicky velmi zdařile pojatá fasáda z brutalistně tvarovaných černých plechových prvků ovšem nedokázala vykompenzovat ohromnou velikost celé stavby, které se dostalo kritiky už při jejím slavnostním otevření. Ačkoliv stavba při pohledu z ulice nepůsobí tak mohutně, z dálkových pohledů nelze přehlédnout. Největším trnem v oku je obrovská černá věž ukrývající řídící centra pražské dopravy. V různých patrech jsou rozmístěny dispečerské uzly nejen metra, tramvají nebo autobusů, ale také centrála dopravní policie a řízení provozu tunelů. 

Centrální Dispečink Dpp
Na bojišti 5, Praha 2 – Nové Město

Urologická klinika Všeobecné fakultní nemocnice

Architekt: Vratislav Růžička, Eva Růžičková, Boris Rákosník

Rok dokončení: 1976

Budova urologické kliniky VFN doplnila stávající zdravotnická zařízení a návrh manželského páru architektů Růžičkových se snažil nenarušovat pražské panorama ani okolní historické domy. Z těchto důvodů byly na fasádě použity betonové „žiletky“ v kombianci s kabřincovým obkladem reagujícím svou barevností na režné zdivo sousední novogotické Zemské porodnice. Budova urologické kliniky je rozdělena na dvě části – mohutnou patrovou podnož, a na ní sedící kvádr s pravidelnými horizontálními pásy. Různě kladené betonové plochy a kombinace materiálů umocňují její dramatičnost. Hned za vchodovými dveřmi se v interiéru nachází plastika s motivem rodiny od autorské dvojice Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského.

Urologická Klinika Všeobecné Fakultní Nemocnice
Ke Karlovu 6, 128 00 Praha 2 – Nové Město

Zastávky mimo trasu

Budova bývalého podniku zahraničního obchodu Centrotex

Architekt: Václav Hilský, Otakar Jurenka, Jiří Náhlík

Rok dokončení: 1978

Budova dnešního Ministerstva vnitra dříve sloužila jako sídlo podniku zahraničního obchodu Centrotex, jenž měl za úkol vývoz a dovoz československého textilu. Původně sídlil v prostorách Veletržního paláce, ale po požáru v sedmdesátých letech se přestěhoval právě do této brutalistní novostavby. Velkolepá administrativní budova se skládá ze dvou částí, kterým se pro jejich odlišnou velikost přezdívá kráva a tele. Na přízvisko mohou odkazovat i betonové koruny na vrcholcích staveb, připomínající rohy. Fasáda z eloxovaného hliníku s členitým rastrem slouží jako slunolam. Budova má předsazené první patro a výrazný je i přilehlý betonový výduch z metra. Plastický žulový reliéf u výstupu ze stanice Pražského povstání odkazuje na stejnojmennou historickou událost z roku 1945 a je dílem sochaře Stanislava Hanzíka.

Centrotex
Nám. Hrdinů 3, 140 21 Praha 4-Nusle

Dům bytové kultury

Architekt: Věra Machoninová

Rok dokončení: 1981

Obchodní dům specializovaný na prodej nábytku z pera významné české architektky je téměř jedinou realizovanou částí původně velkolepého projektu na tehdejší Budějovické náměstí. Moderní nákupní středisko se podobně jako starší OD Kotva od stejné autorky vyznačuje velice vyspělým provozním řešením a typickým použitím patinující oceli neboli cortenu. Právě černá horizontálně členěná fasáda DBK se stala typickým příkladem použití tohoto materiálu, který společně s detaily v červené barvě tvoří dokonalou kombinaci, reprezentující rostoucí životní úroveň tehdejší československé společnosti. Nejen okenní rámy, ale i interiér byl laděn do červené, jako například betonový reliéf od Slavoje Nejdla nebo masivní dřevěné umělecké podhledy. Po revoluci sídlila v budově do Československa nově příchozí IKEA. Po jejím přesunu do nového sídla na Zličíně v roce 2006 byl původní DBK uzpůsoben současným potřebám a trendům a značná část interiéru byla nenávratně zničena. Právě tehdy stavba přišla o svůj genius loci.

Dum Bytove Kultury Butalistni Trasa Mapamatky
Budějovická 64, 140 00 Praha 4-Krč

Budova Cube

Architekt: Stanislav Franc, Jan Nováček a Vladimír Fencl

Rok dokončení: 1977

Areálu bývalého podniku zahraničního obchodu Koospol dominují netradiční tvary i pohledový beton. Krychlová administrativní budova téměř levitující nad horizontální podnoží je doplněna systémem ramp, schodišť, teras a parkovišť společně s nástupní lávkou, která slavnostně vítá návštěvníky z Evropské třídy. Celá kompozice vytváří unikátní prostor propracovaný do nejmenších detailů. Areál vznikl jako sídlo Koospolu poté, co podobně jako další podniky zahraničního obchodu ztratil své sídlo po požáru Veletržního paláce. V budově poblíž nádrže Džbán sídlil až do pádu režimu, načež zanikl. Zásadnější přestavbou budova prošla na přelomu milénia, kdy byla odstraněna zahrada ve vnitřním atriu, kterou nahradila zastřešená recepce s pyramidální prosklenou konstrukcí, uzavírající dříve otevřený světlík.  Do budovy pak přesídlily firmy různých velikostí, a aby mohla dále plně sloužit svému účelu, prošla další rekonstrukcí, při níž byl přepracován předprostor budov i přilehlá architektonicky upravená zahrada. 

Budova Cube Butalistni Trasa Mapamatky
Evropská 178, 160 00 Praha 6-Vokovice

Sportovní hala Folimanka

Architekt: Jan Bočan, Alena Šrámková, Jan Šrámek

Rok dokončení: 1979

Černá sportovní hala ve tvaru komolého jehlanu vznikla při stavbě Nuselského mostu v rámci kultivace jeho okolí. Ocelová konstrukce se směrem vzhůru zužuje a vyniká použitím tmavých materiálů jako hliníku, antracitového zasklení nebo břidlicových pásů v parteru stavby. Vstup doplňuje oranžové logo sovy od Karla Pekárka, který navrhl i navigační a informační systém. Mezi původní zachované prvky patří schodiště, sezení, svítidla či podhledy. Díky vysokému rozpočtu a zákonu, jenž ukládal vynaložit několik procent z investice stavby na umění, se v okolí nachází nemálo hodnotných plastik. Za zmínku stojí socha Basketbalista od Zdeňka Němečka v těsné blízkosti sportovní haly nebo sochy Gymnastka či Svlékání. Nedaleko také narazíte na smutný pomník všem sebevrahům, kteří ukončili svůj život skokem z mostu. Dílo od současného umělce Krištofa Kintery nesr název Memento Mori – jedná se o lampu svítící vzhůru k nebi.

Sportovni Hala Folimanka Butalistni Trasa Mapamatky
Na Folimance 2, 120 00 Vinohrady, Česko

Odbavovací hala Hlavního nádraží

Architekt: Jan Bočan, Alena Šrámková, Jan Šrámek

Rok dokončení: 1979

Rozlehlá a velkorysá nádražní hala, která v sobě mimo jiné ukrývá i vstup do metra, navazuje na historickou budovu nádraží od Josefa Fanty. Vznik staré a nové budovy dělí 70 let, přesto na sebe v detailech navazují. Dva skleněné schodišťové válce s kupolemi před vstupem připomínají tvarem věže původní secesní stavby. Návrh interiéru kladl důraz na snadnou údržbu, proto v hale nalezneme minimum ostrých rohů, dokonce i schodiště je zaobleno. Tento prvek můžeme připisovat Aleně Šrámkové stejně tak jako střídání pruhů světlé a tmavé dlažby, které pocitově zrychluje chůzi v hale. Nejikoničtějším detailem je červený kazetový strop s odhalenou konstrukcí rour vzduchotechniky a svítidly tvořenými trubicemi zářivek v kruhových otvorech. Mezi roky 2006 až 2010 prošla odbavovací hala rekonstrukcí podle návrhu Patrika Kotase, který zásadně změnil koncepci a dispozici prostoru, ovšem zachoval cenné high-tech detaily ze sedmdesátých let.

Odbavovaci Hala Hlavniho Nadrazi Butalistni Trasa Mapamatky
Wilsonova 8, 120 00 Praha 2-Vinohrady

Ústřední telekomunikační budova

Architekt: František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný, František Štráchal a Vladimír Oulík

Rok dokončení: 1980

Věž ústřední telekomunikační budovy se stala jednou z dominant pražského panoramatu a pro její netradiční tvar se jí přezdívá Mordor. Je součástí stavby, jež se v době svého otevření stala nejen největší budovou v Československu (co se týče obestavěného prostoru), ale i největší telekomunikační budovou v Evropě. Měla 18 pater a 72 tisíc metrů čtverečních užitné plochy. Unikátní byla nejen členěním fasády a uměleckou výzdobou, ale i použitými technologiemi, patřícími ke světové špičce. Ústřednu tvoří dvě budovy – z první vyrůstá věž s obrovskými technologickými sály uvnitř a kancelářemi po obvodu, druhá budova sestává z administrativního zázemí a jídelny. Mordor sloužil od 90. let 20. století jako sídlo pro firmy SPT Telecom a následně pro O2 Telefónica. V současnosti probíhá demolice celého areálu, který by se podle plánu developera Central Group měl proměnit na novou obytnou a komerční část města.

Ustredni Telekomunikacni Budova Butalistni Trasa Mapamatky
Olšanská 6, 130 00 Praha 3-Žižkov