Nárožní budova evangelického kostela svým jednoduchým provedením zapadá do okolní zástavby funkcionalistických činžovních domů, od kterých se odlišuje snad jen výrazně převýšenými okny chrámového sálu. Samotné nároží je akcentováno lehce zvýšenou hranolovou věží, na níž je umístěn znak pro církev příznačný – kalich. Náplň stavby pro Českobratrskou církev je typicky multifunkční a kromě hlavního sálu v sobě skrývá i sál divadelní, kolumbárium a dva byty. Netypické je naopak celkové zpracování hlavního sálu, který je situován úhlopříčně s oltářem umístěným ve vnitřním rohu stavby a s obloukovou galerií osvětlenou na sebe navzájem kolmými okny. Pomyslnou kulisou místního divadelního sálu je výmalba stěn podle návrhu architekta Davida Vávry.

Kolonie rodinných domků na Starém Spořilově byla pojmenovaná podle Městské spořitelny na Vinohradech, která oslavila 25 let své existence založením stavebního družstva. Díky družstvu vzniklo jedno z nejstarších zahradních měst, jemuž od třicátých let vévodí konstruktivistický kostel zdůrazněný monumentálním schodištěm z Roztylského náměstí. Stavba byla postavena podle projektu ruského architekta Nikolaje P. Paškovského, zaměstnance projekční kanceláře Stanislava Režného. Interiér kostela je minimalistický a svým provedením může připomínat prvorepublikovou výrobní halu. V suterénu se nachází malý divadelní sál s betonovým žebrováním a stěnami z luxferových tvarovek. Celé stavbě dominuje trojosá věž s dvojící postranních pergol, hodinovým ciferníkem i výstupkem připraveným pro nerealizovanou sochu svaté Anežky.

Výstavba evangelického kostela od architekta Kozáka ukončila dlouholeté hledání adekvátních prostor, jelikož sbor českobratrské církve Prahy 6 od svého založení roku 1932 neměl žádný důstojný svatostánek. Nový kostel zpracovaný ve stylu konstruktivismu lehce navazuje na starokřesťanskou baziliku, o čemž svědčí hlavně zásahy v interiéru jako například netypická modrá mozaika rámující hlavní loď a oblouk v apsidě nebo dřevěný trámový strop doplněný pozlacenými poli. V exteriéru je nejvýraznějším prvkem lehce předsunutá věž s hodinami, která je zakončena luxferovou zvonicí. Na úplné špici věže září zlatý kalich uprostřed žhnoucího slunce. K jižní stěně boční lodi přiléhá budova fary se sborovou místností, kanceláří a bytem faráře. 

Mohutný kostel vznikl na podnět malé skupiny místních, kteří kvůli absenci dostatečných prostor založili spolek za účelem postavení kostela v horní části jejich čtvrti. Po dvanácti letech střádání se roku 1940 konečně začalo stavět podle projektu architekta Jaroslava Čermáka. To už ovšem po Praze pochodovaly jednotky wehrmachtu. I přes nesnáze spojené s okupací byla stavba roku 1942 vysvěcena. Výsledkem je jednolodní sálový prostor s dřevěným stropem, jež je podpírán sestavou bílých pilastrů. Přirozené světlo proniká úzkými bočními okny a jedním velkým kruhovým z jižní strany. Hra světel vrcholí v klenbě nad presbytářem, kterou prozařuje 920 skleněných čoček. Dominantou celé stavby je 55 metrů vysoká věž zakončená stylizovanou zvonicí a železným křížem. Podle původních plánů měla být věž stejně jako zbytek exteriéru bohatě vyzdobena, ale další pokračování prací přerušily líté boje při osvobozování Prahy. 

Smíchovský Husův sbor navrhli roku 1933 architekti Sobotka a Vachata a o dva roky později jeho stavbu zrealizovala karlínská firma Václava Nekvasila. Díky jednoduché betonové konstrukci jim k tomu stačilo jen deset měsíců, po kterých byl kostel slavnostně vysvěcen. Vstup z uliční úrovně vede skrze předsunutou pergolu a do samotné modlitebny vede dvojice schodišť. Všechna okna hlavního sálu se sdružují symbolicky ve trojicích a i hlavní fasáda strmě stoupá po třech schodech ke třem dveřím a třem oknům. Na střeše nad hlavním vstupem se nachází pravoslavný kříž se dvěma vodorovnými břevny a jedním šikmým. Dominantou je 21 metrů vysoká věž, která z ochozu nabízí zcela mimořádný výhled na město. Věž doplňuje hodinový ciferník a husitský symbol kalichu. 

Architekt František Kubelka původně plánoval na místě dnešního holešovického Husova sboru daleko rozsáhlejší komplex, kvůli finančním problémům jej však nerealizoval celý. Výsledná stavba i přes to předčila očekávání. Nejdůležitějším prostorem je samotný kostel, jehož interiér zakončený sklobetonovou apsidou nemá v Praze obdoby. Modré podsvícení v kombinaci s mramorovým obkladem je možné spatřit i přes zavřené dveře z ulice, a dokazuje, jakou sílu má v architektuře světlo. Architekt Kubelka vytvořil i velké podzemní kolumbárium, kde odpočívá až pět tisíc zemřelých. Jedná se tak o jedno z největších kolumbárií v Evropě. Dominantou funkcionalistické fasády je byzantský kříž v průčelí a modernistická věž s betonovým kalichem. Sedmimetrový symbol husitské církve byl při instalaci pozlacen a stal se dominantou nejen kostela, ale i celého okolí.