Největší kubistická realizace architekta Chochola se stala domovem tří významných podnikatelských rodin tehdejší Prahy a díky svému rozsahu může připomínat honosný palác. Kubistickému trojdomu se přezdívá i kubistická trojčata a jeho fasádu zdobí ostré hrany a plastické kubistické prvky, které se propisují i do vzhledu oken a dveří. Majitelům prý připadala na začátku 20. století fasáda málo zdobná, a proto po několika letech přibyl na průčelí prostřední části reliéf vyobrazující výjevy z českých bájí a pověstí. Jeho autorství je připisováno sochaři Ladislavu Křtínovi. 

Za nízkým lámaným plotem v blízkosti Vltavy se nachází od roku 1913 kubistická Kovařovicova vila. Stojí na trojúhelníkovém pozemku, který sdílí s modernistickou Sequensovou vilou navrženou Otakarem Novotným a se secesní vilou Na Libušince od Emila Králíčka, na níž lze najít několik kubistických detailů. Architekt Josef Chochol nešetřil při projektování Kovařovicovy vily kubistickým tvaroslovím jak u fasády či oplocení, tak v interiéru u detailů, jakými jsou kliky a zábradlí. Při pohledu z Libušiny ulice, kde se nachází hlavní vstup, tvoří vily jeden souvislý pás a ze strany směrem k řece se otevírají do společné zahrady. Ze zahrad je vstup take možný, dokonce i více okázalý, než ten z ulice.

Dům v Neklanově ulici se vyznačuje špičatým nárožím, fasádou plnou ostrých hran i okny a dveřmi netypických tvarů. Plastičnost fasády architekt ještě podtrhnul bílou omítkou, která zvýrazňuje lom světla na zkosených mnohoúhelníkových plochách. Celé hmotě stavby pak dominuje nárožní sloup s korunkou z ostrých krystalů, ke kterému jsou přisazeny prolamované balkony. Tento detail i celkové vzezření fasády může připomínat estetiku některých gotických katedrál, jimiž se architekt také inspiroval. Zároveň se Chochol ve svém návrhu odvolával i k pětibokým bastionům barokní pevnosti na Vyšehradě. Podobný motiv se nachází i na Kovařovicově vile.

Původní projekt architekta Ohmanna, který počítal s výstavbou klasicizujícího secesního domu, v průběhu výstavby převzal Emil Králíček. Ten od návrhu upustil a nechal se raději inspirovat hranolovými formami nově vznikajícího kubismu. Moderní dům Diamant tak díky tomu oplývá množstvím geometrických tvarů, jež se propisují i do sochařské výzdoby a prvků v interiéru – lamp, lustrů, zábradlí, dveří či leptaných okenních skel. Králíček svojí architekturou navázal i na vedlejší barokní kostel Nejsvětější Trojice – obě stavby propojil velmi netradičním způsobem v podobě kubistického oblouku, kterým zastřešuje o dvě století starší sochu Jana Nepomuckého z roku 1717.

Zdárným příkladem fúze geometrické secese a kubismu je budova Adamovy lékárny na Václavském náměstí, na níž se podílel i architekt Emil Králíček. Čistě kubistické dílo od zmíněného architekta se pak nachází hned v její těsné blízkosti. Stavitelská firma Matěje Blechy, pro kterou v té době Králíček pracoval, dostala od Prahy za úkol zušlechtit přilehlé prostranství lékárny, a architekt tak dal světu jedinečné kubistické dílo z umělého kamene, kovu a skla. Jedná se o kubistickou lampu, jež je světovým unikátem. Sloup lampy je posetý hladkými a rýhovanými trojúhelníky, které vytváří dojem plastičnosti. Ostré hrany charakterizují i samotnou lucernu.

Vůbec první kubistická budova v Praze byla postavena původně jako obchodní dům s kavárnou na místě stržené barokní stavby. Z té se dochovala pouze Černá Madona, jež dala novostavbě z roku 1912 jméno a dodnes je k vidění za zlatou mříží na nároží budovy. Fasádu zdobí mimo to i mohutný vstup s mříží, balkony a úhlová arkýřová okna – vše ve výrazném kubistickém provedení. Architekt Josef Gočár stojí i za interiéry domu včetně kavárny v prvním patře. Prostory Grand Café Orient byly však v průběhu let přestavovány a až začátkem tisíciletí se je podařilo zrekonstruovat podle dobových fotografií. Jedná se zřejmě o jedinou kubistickou kavárnu na světě. Dovnitř se dostanete po unikátním schodišti, jež má atypický tvar žárovky.