Palác Ligna ve stylu doznívající secese a nastupující moderny byl postaven v průběhu první světové války podle návrhu Osvalda Polívky a Josefa Sakaře. Samotná pasáž ale vznikla až po druhé světové válce podle návrhu bratří Fišerů. V roce 1949 pak František Hudeček vytvořil slavnou reklamu firmy Tesla, která vévodí celému prostoru a dokazuje vkusnost tehdejší reklamy. Celá pasáž je doplněna dobovými detaily, jakými jsou prosklená klenba, zábradlí nebo výlohy obchodů, nad nimiž ještě nedávno visely neonové nápisy. Dnes je bohužel pasáž zaplněna mnoha barevnými reklamními poutači.

Jedním z utajených vstupů do Františkánské zahrady je pasáž TeTa, nenápadný průchod v šestipodlažním domě s číslem popisným 28. Je součástí funkcionalistické stavby z roku 1933 od architektů Ernsta Mühlsteina a Viktora Fürtha, kterou mnozí Pražané znají jako Dům sportu, původně se zde totiž prodávalo sportovní náčiní. V 90. letech prošla stavba rekonstrukcí, která se otiskla i do vzhledu zmiňované pasáže, jež zaujme svou vzdušností i kultivovaně zakomponovaným označením prodejen. Dnes už dům svému původnímu účelu dávno neslouží – nachází se v něm zejména kanceláře a byty. Obchody však nezmizely nadobro a usídlily se právě v přízemní pasáži. 

Rondokubistický palác Adria, navržený architekty Josefem Zaschem a Pavlem Janákem,  stojí na počátku Národní třídy téměř 100 let. Vznikl jako sídlo italské pojišťovací společnosti a zaujme zvláště modelací fasády a uměleckými prvky, například půlkruhovými nebo trojúhelníkovými římsami, věžemi s cimbuřím či díly sochařů Jana Štursy či Bohumila Kafky. Zatímco Štursovo sousoší „Adrie“ neboli mořeplavba se nachází v průčelí paláce, sochařská výzdoba Bohumila Kafky doplňující místní orloj je k vidění uvnitř objektu. Pasáž také ozvláštňuje mozaiková podlaha, jež znázorňuje události, na které by se měl člověk pojistit. I takový byl tehdy marketing!

Historie poklidného místa v centru Prahy, které propojuje Národní ulici a Uhelný trh, sahá až do dob gotiky. Po demolici původních domů v polovině 14. století zde byl vystavěn palác připomínající hrad, který poté prošel nespočtem stavebních úprav. Jedna z nich byla v renesančním stylu, a to na popud nového majitele, Jana Plataise z Plattenštejna, po němž se palác i jeho pasáž dodnes jmenují. V 17. století prošel palác barokní úpravou a roku 1847 byla dokončena poslední přestavba v duchu klasicismu, kterou můžeme vidět dodnes. Budovy sousedící s palácem s ním byly propojeny a z objektu se stal historicky první činžovní dům v Praze. Ze vzniklého nádvoří je dnes obchodní pasáž s restauracemi, kavárnou a renomovaným papírnictvím Zlatá loď.  

Zlatá ulice dostala název podle řemeslníků, kteří zde bydleli ve středověku. Malá ulička na Starém Městě byla domovem šperkařů a zlatníků, své pojmenování však oficiálně získala až mnohem později, v roce 1905. Úzká ulička místy porostlá břečťanem vede od Anenského náměstí až před kostel Sv. Jiljí a oplývá kouzelnou atmosférou staré Prahy. Je tvořena zadními fasádami zdejších domů i kostela sv. Anny a jako jedna z mála staroměstských ulic se na noc zamyká.

Jméno slavného německého astrologa nenese pouze prestižní gymnázium na Hradčanech, ale i průchod spojující Karlovu ulici a Anenské náměstí. Dům U Francouzské koruny, kterým průchod vede, byl vystavěn již v dobách gotiky a jeho nejnovější přístavba (na straně Anenského náměstí) pochází z dob klasicismu. Johannes Kepler v tomto domě v letech 1607–1612 žil, což dokládá i pamětní deska na fasádě v Karlově ulici. Na jeho dílo odkazuje i zdejší fontána zobrazující armilární sféru, tedy historický astronomický přístroj.

Celý komplex Klementina je protkaný soustavou průchodů. Areál tehdejší jezuitské koleje stojí na místě bývalého dominikánského kláštera a je největším stavebním celkem v katastru Starého Města. Od svého založení roku 1557 prošel mnoha stavebními úpravami od různých architektů a umělců, z nichž pravděpodobně největší zásluha patří Carlu Luragovi jakožto autorovi raně barokního kostela Nejsvětějšího Salvátora. Klementinum bylo odnepaměti místem vzdělanosti a posloužilo jako zázemí nejednomu z velikánů české kultury. Za jeho zdmi tak působil Bohuslav Balbín, Josef Kajetán Tyl nebo třeba Jan Neruda. Dnes slouží areál Národní knihovně ČR a jeho prostory jsou částečně zpřístupněny veřejnosti. 

Průchod V Cípu nesoucí název tamní restaurace je pohodlnou cestou bez davů turistů. Vede z rušné Jilské ulice na Malé náměstí nebo do Melantrichovy. Nachází se tam odsvěcený kostel sv. Michaela archanděla, který zde stojí již od dob románských. Prošel mnoha přestavbami a největšího významu dosáhl na počátku 15. století, kdy se nakrátko stal centrem husitství díky bohoslužbám Jana Husa. Pro kostel i přilehlý klášter byl přelomový rok 1786, kdy došlo ke zrušení jeho hlavní funkce. Od té doby sloužil mnoha účelům a dnes funguje jako výstavní síň či galerie.