Budova dnešního Ministerstva vnitra dříve sloužila jako sídlo podniku zahraničního obchodu Centrotex, jenž měl za úkol vývoz a dovoz československého textilu. Původně sídlil v prostorách Veletržního paláce, ale po požáru v sedmdesátých letech se přestěhoval právě do této brutalistní novostavby. Velkolepá administrativní budova se skládá ze dvou částí, kterým se pro jejich odlišnou velikost přezdívá kráva a tele. Na přízvisko mohou odkazovat i betonové koruny na vrcholcích staveb, připomínající rohy. Fasáda z eloxovaného hliníku s členitým rastrem slouží jako slunolam. Budova má předsazené první patro a výrazný je i přilehlý betonový výduch z metra. Plastický žulový reliéf u výstupu ze stanice Pražského povstání odkazuje na stejnojmennou historickou událost z roku 1945 a je dílem sochaře Stanislava Hanzíka.

Obchodní dům specializovaný na prodej nábytku z pera významné české architektky je téměř jedinou realizovanou částí původně velkolepého projektu na tehdejší Budějovické náměstí. Moderní nákupní středisko se podobně jako starší OD Kotva od stejné autorky vyznačuje velice vyspělým provozním řešením a typickým použitím patinující oceli neboli cortenu. Právě černá horizontálně členěná fasáda DBK se stala typickým příkladem použití tohoto materiálu, který společně s detaily v červené barvě tvoří dokonalou kombinaci, reprezentující rostoucí životní úroveň tehdejší československé společnosti. Nejen okenní rámy, ale i interiér byl laděn do červené, jako například betonový reliéf od Slavoje Nejdla nebo masivní dřevěné umělecké podhledy. Po revoluci sídlila v budově do Československa nově příchozí IKEA. Po jejím přesunu do nového sídla na Zličíně v roce 2006 byl původní DBK uzpůsoben současným potřebám a trendům a značná část interiéru byla nenávratně zničena. Právě tehdy stavba přišla o svůj genius loci.

Areálu bývalého podniku zahraničního obchodu Koospol dominují netradiční tvary i pohledový beton. Krychlová administrativní budova téměř levitující nad horizontální podnoží je doplněna systémem ramp, schodišť, teras a parkovišť společně s nástupní lávkou, která slavnostně vítá návštěvníky z Evropské třídy. Celá kompozice vytváří unikátní prostor propracovaný do nejmenších detailů. Areál vznikl jako sídlo Koospolu poté, co podobně jako další podniky zahraničního obchodu ztratil své sídlo po požáru Veletržního paláce. V budově poblíž nádrže Džbán sídlil až do pádu režimu, načež zanikl. Zásadnější přestavbou budova prošla na přelomu milénia, kdy byla odstraněna zahrada ve vnitřním atriu, kterou nahradila zastřešená recepce s pyramidální prosklenou konstrukcí, uzavírající dříve otevřený světlík.  Do budovy pak přesídlily firmy různých velikostí, a aby mohla dále plně sloužit svému účelu, prošla další rekonstrukcí, při níž byl přepracován předprostor budov i přilehlá architektonicky upravená zahrada. 

Černá sportovní hala ve tvaru komolého jehlanu vznikla při stavbě Nuselského mostu v rámci kultivace jeho okolí. Ocelová konstrukce se směrem vzhůru zužuje a vyniká použitím tmavých materiálů jako hliníku, antracitového zasklení nebo břidlicových pásů v parteru stavby. Vstup doplňuje oranžové logo sovy od Karla Pekárka, který navrhl i navigační a informační systém. Mezi původní zachované prvky patří schodiště, sezení, svítidla či podhledy. Díky vysokému rozpočtu a zákonu, jenž ukládal vynaložit několik procent z investice stavby na umění, se v okolí nachází nemálo hodnotných plastik. Za zmínku stojí socha Basketbalista od Zdeňka Němečka v těsné blízkosti sportovní haly nebo sochy Gymnastka či Svlékání. Nedaleko také narazíte na smutný pomník všem sebevrahům, kteří ukončili svůj život skokem z mostu. Dílo od současného umělce Krištofa Kintery nesr název Memento Mori – jedná se o lampu svítící vzhůru k nebi.

Rozlehlá a velkorysá nádražní hala, která v sobě mimo jiné ukrývá i vstup do metra, navazuje na historickou budovu nádraží od Josefa Fanty. Vznik staré a nové budovy dělí 70 let, přesto na sebe v detailech navazují. Dva skleněné schodišťové válce s kupolemi před vstupem připomínají tvarem věže původní secesní stavby. Návrh interiéru kladl důraz na snadnou údržbu, proto v hale nalezneme minimum ostrých rohů, dokonce i schodiště je zaobleno. Tento prvek můžeme připisovat Aleně Šrámkové stejně tak jako střídání pruhů světlé a tmavé dlažby, které pocitově zrychluje chůzi v hale. Nejikoničtějším detailem je červený kazetový strop s odhalenou konstrukcí rour vzduchotechniky a svítidly tvořenými trubicemi zářivek v kruhových otvorech. Mezi roky 2006 až 2010 prošla odbavovací hala rekonstrukcí podle návrhu Patrika Kotase, který zásadně změnil koncepci a dispozici prostoru, ovšem zachoval cenné high-tech detaily ze sedmdesátých let.

Věž ústřední telekomunikační budovy se stala jednou z dominant pražského panoramatu a pro její netradiční tvar se jí přezdívá Mordor. Je součástí stavby, jež se v době svého otevření stala nejen největší budovou v Československu (co se týče obestavěného prostoru), ale i největší telekomunikační budovou v Evropě. Měla 18 pater a 72 tisíc metrů čtverečních užitné plochy. Unikátní byla nejen členěním fasády a uměleckou výzdobou, ale i použitými technologiemi, patřícími ke světové špičce. Ústřednu tvoří dvě budovy – z první vyrůstá věž s obrovskými technologickými sály uvnitř a kancelářemi po obvodu, druhá budova sestává z administrativního zázemí a jídelny. Mordor sloužil od 90. let 20. století jako sídlo pro firmy SPT Telecom a následně pro O2 Telefónica. V současnosti probíhá demolice celého areálu, který by se podle plánu developera Central Group měl proměnit na novou obytnou a komerční část města.