Hudební trasa
„Architektura je zkamenělá hudba,“ pronesl kdysi Johann Wolfgang von Goethe a určitě je na tom kousek pravdy. Tato dvě velká umění jsou si v mnohých ohledech velmi podobná a architekturu plnou říms, oken a proporčních vztahů lze často vnímat jako notovou partituru s jasnou rytmikou a taktem. Praha je toho jasným důkazem, a proto je prolínání architektury a hudby i tématem této trasy vytvořené ve spolupráci s Centrem architektury a městského plánování. Zavede vás na místa, která jsou neodmyslitelně spjata s hudební scénou i s úchvatnou architekturou – ať už jde o hudbu od Smetany nebo PSH, o funkcionalismus nebo rokoko. Pojďte s námi společně prozkoumat Prahu z pohledu dirigentů, muzikantů, zpěváků nebo DJs. Od nejslavnějších scén, kde se psaly dějiny českého národa, až po malé kluby, které představují současné trendy v moderním hudebním světě.
Informace o trase
Doba trvání: 44 minut
Počet zastávek: 6 + 1
Délka trasy: 3,5 km
MHD start: Muzeum
MHD cíl: Čechův most
Státní opera Praha
Architekt: Ferdinand Fellner a Hermann Helmer
Rok dokončení: 1888
Nové německé divadlo, Německá opera, Divadlo 5. května, Smetanovo divadlo a Státní opera Praha. Ačkoliv se může zdát, že naše hlavní město oplývá mnoha operními a divadelními sály, uvedené názvy označují jedinou budovu v blízkosti Národního muzea. Její počátky jsou spojené s pražskými Němci, jimž scházela scéna pro představení v rodném jazyce. Z jejich iniciativy vznikl návrh od osvědčeného dua vídeňských architektů, kteří zde zajímavě zkombinovali různé architektonické styly. Ačkoliv fasáda a exteriér dodržují přísné neorenesanční formy, vnitřní prostory odpovídají pompéznímu stylu neorokoka. Bohatě zdobený interiér oplývá množstvím zlatých detailů a bývá označován za ten nejkrásnější ze všech pražských divadel.
Štěpánská pasáž – Klub Swim
Architekt: Eugen Rosenberg
Rok dokončení: 1937
Klub Swim ve Štěpánské pasáží skvěle propojuje tanec, hudbu, dobré jídlo a funkcionalistickou architekturu. Činžovní domy na obou koncích pasáže obsahují všechny náležitosti tzv. emociálního funkcionalismu, který lze rozpoznat díky atypickému použití materiálů, například díky obkladu z leštěné žuly nebo kombinaci okenních rámů z chromované oceli a dřeva. Dochovaných detailů původní stavby využily v roce 2018 architektky Barbara Rozsypalová a Lenka Ciglerová z ateliéru MIAOW, když připravovaly kompletní přestavbu bývalé prodejny koberců v parteru na hudební klub Swim. Vznikl tak esteticky čistý prostor o dvou podlažích, který je zbaven přebytečných reklam a navazuje na svoji funkcionalistickou minulost. V prostorách bývalé kotelny vznikl taneční parket stylizovaný jako bazén i se skokanským můstkem jako DJ pultem, který však v zázemí domu nikdy skutečně neexistoval.
Pasáž Lucerna – Lucerna Music Bar
Architekt: Vácslav Havel
Rok dokončení: 1921
Palác Lucerna byl prvním pasážovým domem v Praze a dodnes sem proudí davy lidí za kulturou. Nachází se zde kino, divadelní sál, kavárny a od konce dvacátého století i hudební klub Lucerna Music Bar, schovaný v podzemí budovy. Honosný palác vznikl díky staviteli a podnikateli Vácslavu Havlovi, dědečkovi prvního českého prezidenta. Železobetonový objekt odráží prvky pozdní secese i nastupující moderny. Prosklená fasáda do Vodičkovy ulice tvořená rozměrnými okny s útlými parapetními pásky z umělého kamene je pravděpodobně dílem architekta Osvalda Polívky, jehož provedení dvojice arkýřů mohlo inspirovat k názvu paláce. Skutečná lucerna pak visí při obou vchodech do pasáže, jejíž interiér doplňuje od roku 2000 socha Davida Černého s názvem Svatý Václav. Celý palác je bohatě členěný a nachází se zde i výtah páternoster.
Palác Louvre – Reduta Jazz Club
Architekt: František Buldra a Richard Klenka
Rok dokončení: 1902
Sametová revoluce a sametový jazz. I tak by se dal popsat Reduta Jazz Club sídlící v novorenesančním paláci Louvre. V prvních letech fungování klubu Reduta se dramaturgie zaměřovala primárně na divadelní inscenace s hudební složkou. Svá první společná vystoupení zde měli například Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Dva roky zde také působilo Divadlo Járy Cimrmana. Reduta se v průběhu let změnila na jednu z nejsvobodnějších uměleckých scén v Praze, a i přes tuhý odpor StB se později stala jedním z hlavních center sametové revoluce. Po roce 1989 začal pro klub zlatý věk a dosáhl opravdu světové proslulosti. V průběhu historie klubu tu účinkovali například Chris Barber, Glenn Miller Orchestra, Wynton Marsalis či B. B. King.
Rudolfinum
Architekt: Josef Zítek a Josef Schulz
Rok dokončení: 1885
Nápad vystavět novou kulturní budovu nesoucí jméno následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévody Rudolfa, přišel od České spořitelny, která ji nechala postavit při příležitosti 50 let od svého vzniku. Ve veřejné soutěži zvítězil návrh slavných profesorů pražské techniky Josefa Zítka a Josefa Schulze. Rudolfinum je pohledově rozděleno na dvě části – výstavní prostory a koncertní sál. Exteriéru dominuje obloukovitě vypjaté jižní hlavní průčelí do náměstí a centrální schodiště, které má po stranách sochy alegorie světské a církevní hudby. Uvnitř se nachází slavná Dvořákova síň s 1200 sedadly, která ale ne vždy sloužila hudbě. V meziválečném období se budova stala sídlem Federálního shromáždění, za protektorátu se z chodeb opět linula hudba, avšak za účelem nacistické propagandy. Rekonstrukce se stavba dočkala po více než 100 letech od svého otevření pod taktovkou architekta Karla Pragera, jenž zanedbanému Rudolfinu ponechal původní ráz a vrátil mu bývalou krásu.
Stalin Letná
Architekt: Jiří a Vlasta Štursovi
Rok dokončení: 1956
Dříve zde stávalo největší skupinové sousoší v Evropě představující Josifa Stalina v čele průvodu dělníků, dnes je tu venkovní centrum kultury. Historie kultovního místa je spjata s pomníkem prvního generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu, jehož stavbou vyvrcholily dlouholeté plány na monumentální zakončení osy vedoucí ze Staroměstského náměstí přes Pařížskou třídu a Čechův most až po strmý svah Letné. Takzvaná „fronta na maso“, jak Pražané s oblibou říkali 15,5 metrů vysoké žulové soše od Otakara Švece, vydržela na svém místě jen sedm let. Pak byla „tajně“ odstřelena. Strohý veřejný prostor s monumentálními schodišti z pera manželů Štursových zaplnil až roku 1991 Metronom od Vratislava K. Nováka. Dnes se tu v popelu komunismu prohánějí skateboardisté a od jara do podzimu místo slouží pravidelným hudebním produkcím a letnímu kinu.
Zastávky mimo trasu
Klub Fuchs2
Architekt: Josef Fuchs
Rok dokončení: 1932
Spojení funkcionalistické architektury, ledního hokeje a hudebního klubu? V Praze na Štvanici se to podařilo. Řeč je o Fuchsově kavárně a dnes již neexistujícím zimním stadionu s umělou ledovou plochou. Právě zde v roce 1947 českoslovenští hokejisté poprvé zvítězili na Mistrovství světa. Sláva stadionu ale začala upadat po jeho zastřešení v roce 1956. Poslední mistrovství se zde konalo o tři roky později, poté stadion sloužil už jen bruslení pro veřejnost. Na velkou slávu dnes může vzpomínat jen bývalá kavárna, jelikož proslulý stadion byl roku 2011 kvůli havarijnímu stavu zdemolován. Podobný osud mohl potkat i kavárnu, nebýt nadšenců z několika pražských kolektivů, jimž nebyl osud funkcionalistické stavby ze třicátých let lhostejný. Klub Fuchs2, který se zde v současné době nachází, si zachoval ráz předchozích podniků z kraje 80. let, kdy se z objektu stala diskotéka. Někoho tak může překvapit velmi svébytná atmosféra, kterou doprovází zajímavý hudební program. Ten zaručeně nadchne posluchače elektronické a alternativní hudby, na níž se Fuchs2 zaměřuje.