Rudolfinum

Nápad vystavět novou kulturní budovu nesoucí jméno následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévody Rudolfa, přišel od České spořitelny, která ji nechala postavit při příležitosti 50 let od svého vzniku. Ve veřejné soutěži zvítězil návrh slavných profesorů pražské techniky Josefa Zítka a Josefa Schulze.  Rudolfinum je pohledově rozděleno na dvě části – výstavní prostory a koncertní sál. Exteriéru dominuje obloukovitě vypjaté jižní hlavní průčelí do náměstí a centrální schodiště, které má po stranách sochy alegorie světské a církevní hudby. Uvnitř se nachází slavná Dvořákova síň s 1200 sedadly, která ale ne vždy sloužila hudbě. V meziválečném období se budova stala sídlem Federálního shromáždění, za protektorátu se z chodeb opět linula hudba, avšak za účelem nacistické propagandy. Rekonstrukce se stavba dočkala  po více než 100 letech od svého otevření pod taktovkou architekta Karla Pragera, jenž zanedbanému Rudolfinu ponechal původní ráz a vrátil mu bývalou krásu.