Zahrady Anežského kláštera

Neobyčejně cenný středověký komplex kláštera Na Františku byl už od svého založení ve 13. století místem skrytým před zraky běžných obyvatel města. Klášter pojmenovaný po své zakladatelce Anežce České za svými zdmi uchovával duchovno po stovky let a střežil královské ostatky i tajemství monastického života. Průlom nastal až v 60. letech 20. století, kdy celý objekt dostala do užívání Národní galerie Praha. NGP pak začala spletitý areál plný skrytých zahrádek, tmavých zákoutí a malých nádvoří postupně otevírat, ovšem vyjma zahrad, které utrpěly při povodních roku 2002 zásadní škody a na své otevření si musely počkat až do roku 2016. Od té doby slouží Pražanům, kteří se zde mohou kochat krásnou architekturou kláštera, obdivovat plejádu vystaveného umění či si jen číst knížku ve stínu vzrostlých stromů. Každá jednotlivá zahrada je rozdílná jak svojí krajinářskou koncepcí, tak vystavovaným uměním. Zastoupeni jsou zde etablovaní sochaři z generace umělecké skupiny Tvrdohlaví, jako jsou Jaroslav Róna nebo Čestmír Suška. V prostorách zahrad najdete ale i díla od legend českého sochařství, mezi které patří například Stanislav Kolíbal, Karel Malich či dílo Golgota od Františka Bílka.