Nová scéna Národního divadla
Dnes už to je celkem ojedinělý úkaz, ale minulé století nadělilo Praze mnoho proluk a prostoru k rozvoji uvnitř jejího centra. A to mluvíme i o pomezí Starého a Nového Města. Důvodů bylo mnoho: pozůstatky bombardování, asanace nebo výstavba metra. Ta přetvořila centrum opravdu výrazně. Nutno také podotknout, že minulý režim si v otázkách urbanistické a architektonické transformace zrovna nebral servítky, přestože památková ochrana mu jinak cizí nebyla. V okolí Národního divadla se však takový volný prostor nenacházel a bylo tak třeba bourat, aby se mohla uskutečnit plánovaná dostavba. Architektonickou soutěž na její podobu vyhrál Bohuslav Fuchs, který však brzy na to zemřel, a přístavba se tak dostala do rukou Pavla Kupky, Iva Loose a dalších. V jejich spolupráci se ale začala výstavba zpožďovat a hrozilo tak, že nebude hotová v listopadu 1983, tedy v den stého výročí od znovuotevření Národního divadla. Jediný, kdo o splnění tohoto nelehkého úkolu nepochyboval, byl Karel Prager. Proto mu byl zbytek realizace svěřen, a pod jeho dohledem vznikl nejznámější ze tří nových objektů, budova s fasádou do Národní třídy složena z unikátních skleněných obrazovek. I Nová scéna se nachází pod záložkou brutalismu, a i zde se názory různí. Nová scéna je ocelová konstrukce ověšená skleněnými plastikami. Každá ručně vyrobená, průsvitná a elegantní. Svou podstatou vzdušná, pod fasádou je dokonce prostor pro dospělého člověka. Ze všeho nejvíc připomíná spíše lustr než brutalismus. Ale má svou dramatičnost.
