Banka československých legií

Banka československých legií neboli Legiobanka začala krátce po první světové válce spravovat úspory legionářů nashromážděné při postupu Ruskem. Zpočátku sídlila ve Štefánikových kasárnách a poté v hotelu U Saského dvora, roku 1923 se ale přestěhovala do nové rondokubistické budovy. Architektura banky se vyznačuje převzetím některých kubistických prvků, které zjemnila a zaoblila po vzoru slovanské tradice. Poměrně úzká, i když mohutná fasáda do ulice Na Poříčí proto může působit, jako by byla složena z dětské skládačky. Obloučky, válce a kruhové destičky jsou doplněny výtvarným uměním v podobě čtyř hlavic Jana Štursy, které znázorňují nejvýznamnější bojiště, na nichž bojovali naši legionáři, například Zborov nebo Vouziers ve Francii. Nad hlavicemi se nese dlouhý vlys od Otto Gutfreunda představující poválečný návrat legionářů a jejich budoucí život. Plastická fasáda provedená v tlumených národních barvách netradičně přesahuje i nad kolmý štít sousedního domu U Zlatého slunce. Interiér budovy pojal architekt Josef Gočár jako gesamtkunstwerk, neboli komplexní umělecké dílo, kde se návrh propisuje až do těch nejmenších detailů. Sám pro budovu navrhl řadu prvků mobiliáře, třeba pestrobarevné zábradlí nebo četné druhy svítidel. Nejlépe to dokládá samotný prostor bankovní haly – od proskleného trojlístkového světlíku přes zdobenou sérii bankovních přepážek až po červeno-bílou mozaiku na podlaze. Ne nadarmo se proto rondokubismu často přezdívá styl Legiobanky.