Jaké příběhy se váží k historii i současnosti novorománské stavby na pražském Smíchově? Jméno „Gabriel Loci“ si mnozí vybaví ve spojení s Designblokem nebo známou rajskou zahradou s prosklenou střechou, ve které se vyřádil nejeden filmař. Bývalý klášter sv. Gabriela s opatským kostelem Zvěstování Panny Marie je ale mnohem více než jen filmovou kulisou. Potvrzují to nesčetné architektonické i umělecké poklady.
Beuronské umění – je zastoupeno i v Praze?
Hlavním důvodem, proč do bývalého kláštera zavítat, je fakt, že se jedná o jednu z nejlépe dochovaných a zároveň nejvýznamnějších památek beuronského umění na světě. Tento styl, který si zakládá na geometrické přesnosti, tlumených barvách a odkazech na starověké umění, je nejčastěji spojován s benediktinským mnichem Peterem Desideriem Lenzem OSB, který se stal hlavním představitelem Beuronské umělecké školy, založené roku 1894. V jihoněmeckém klášteře sv. Martina v Beuronu se tomuto uměleckému řemeslu učili chlapci (obláti) a benediktinští mniši už od sedmdesátých let 19. století. Železný kancléř a budovatel německého státu Otto von Bismarck měl napjaté vztahy s církví, což vedlo k odsunu beuronského kláštera nejdříve do Rakouska a od roku 1880 do Prahy. Lenz se svým spolupracovníkem P. Gabrielem Wügerem OSB prvně předvedli v českých zemích svůj kreativní um při výzdobě Císařské kaple v Emauzském klášteře již od roku 1881, tedy několik let před oficiálním založením Beuronské umělecké školy. Lenzovo vrcholné dílo, návrhy na výmalbu interiéru kostela ve sv. Gabrielu, začaly vznikat až o deset let později v roce 1891.
Sestry umělkyně – patří beuronská nástěnná výzdoba kostelů jen mužům?
Klášter sv. Gabriela byl vystavěn v letech 1888–1891 podle návrhu benediktinských mnichů Hildebranda de Hemptinna a Ghislaina Béthuna z beuronského kláštera Maredsous v Belgii. Název si rozsáhlý areál nese po Gabriele hraběnce von Sweerts-Sporck, respektive po jejím křestním patronu, svatém archandělu Gabrielovi. Štědrá donátorka se finální podoby kláštera a kostela bohužel nedožila, ovšem hlavně díky jejímu finančnímu daru vznikl opravdu unikátní prostor. Ten se může pyšnit nejen svým přístupem k syntéze různých druhů umění (tzv. Gesamtkunstwerkem), ale i zcela unikátním přístupem k práci. P. Desiderius Lenz totiž učil beuronským malbám i samotné sestry benediktinky, které do tehdy nově budovaného kláštera sv. Gabriela přišly již roku 1899 z kláštera sv. Erentrudy v Salcburku.
Beuronské umění nacházelo inspirace nejen v minulosti. Důležité bylo také hledání nejbližší cesty k Bohu. Sám Lenz zastával názor, že cesta k dokonalosti vede skrze matematiku a geometrii, udávající přesnost a řád. Nástěnné malby, jak je známe například z barokních kostelů, zde nahradily přesně vypočtené obrazce a geometrické náměty. Beuronští umělci, mniši, obláti i řádové sestry, pracovali jako celek, nikoli jako jednotlivci, tvořící podle vlastních individuálních pohnutek. Každý návrh, který esteticky souzněl s celkovou výzdobou, se mohl dostat po schválení hlavním autorem celého konceptu výzdoby, D. P. Lenzem, až na zdi kostela. Autoritou byl Lenz ovšem i pro sestry benediktinky, které celkem celých šest let vyučoval. Pokud se mu na iluminaci nebo výzdobě něco nepozdávalo, vyjádřil svůj názor a návrh byl v mnoha případech upraven, nebo dokonce změněn.
Z Prahy až do Štýrska – proč zmizela výzdoba i nábytek?
Během formování nového československého státu se sestry kvůli obavám z konfiskace rozhodly klášter i kostel prodat. To nakonec zhruba stovku benediktinek přivedlo z pražského Smíchova na hrad Bertholdstein v rakouském Štýrsku, kam si s sebou vzaly mnohé z toho, co na Smíchově vytvořily. Z kostela zmizely lustry, mříže, koberce a další vybavení. Zůstaly jen nástěnné malby, zabudované police na knihy, lavice a mřížka oddělující presbytář od lodi kostela. Díky snahám Spolku přátel beuronského umění a Nadačnímu fondu Malakim se část vybavení z kostela i kláštera vrátilo do Prahy. Posledním přírůstkem, který se do Prahy vrátil teprve na konci roku 2023, je slavnostní koberec, zvaný též sloní nebo egyptský, který navrhly sestry z ateliérů malby a výšivek. Koberec se při zvláštních příležitostech umisťoval do presbytáře kostela a stejně jako celá vnitřní výzdoba je plný barev a různorodých motivů. Nejvíce však zaujme často se opakujícím symbolickým zobrazením měsíce, slunce, slona, ryby a ptáků, což je pro české prostředí poněkud neobvyklé.
Rozmanité funkce – ženský klášter, ministerstvo telegrafů, Česká pošta nebo luxusní hotel?
Sestry v novorománském komplexu strávily pouhých 30 let – od roku 1899, kdy přišly ze Salcburku do Prahy, do roku 1918/19, kdy opustily území nově vznikající republiky. Celý objekt odkoupilo v roce 1919 Ministerstvo pošt a telegrafů, které především v prostorách kláštera provedlo řadu radikálních změn. Tou nejznámější je zastřešení rajské zahrady pomocí barevných skel, což může některým připomínat dvoranu pobočky České pošty v Jindřišské ulici. Právě kolem tohoto ministerstva se točí nejdelší část historie komplexu na Smíchově. Kromě poštovního úřadu, ústředny a ředitelství bylo v objektu zřízeno i Poštovní muzeum, které se odstěhovalo do Vávrova mlýnu v letech 1986–1988. V klášteře, konkrétně v bývalé kapitule a klášterní knihovně, zůstaly jeho depozitáře, které ukončily provoz v roce 2016. Od roku 2020 je celý objekt v rukou soukromého investora, díky čemuž v bývalém klášteře našlo místo spousta umělců či výtvarníků, již si zde mohou pronajmout některou z bývalých klášterních prostor. Jelikož je ale celý areál ve stavu, kdy je nutná rozsáhlá rekonstrukce, rozhodl investor o budoucím využití ve prospěch turistů. V bývalém klášteře se tedy bude opět bydlet, tentokrát ale pod značkou pětihvězdičkového hotelu.
Restaurátorské sondy – jak benediktinka a restaurátorka sestra Petra objevila Mojžíše
Po roce 1919, kdy se do areálu nastěhovalo Ministerstvo pošt a telegrafů, byla značná část stěn v prostorách kláštera zabílena. Postavy svatých, které v mnoha případech na stěny namalovaly přímo sestry benediktinky, byly skryty v důsledku neuctivého zúřednění celého objektu. V současné době na náklady stávajícího majitele CIMEX GROUP probíhají restaurátorské práce v podobě 750 malých sond, které postupně odkrývají, co se pod nánosy přemalby nachází. Památkově chráněný objekt by tedy nemělo čekat nešetrné narušení atmosféry, památkových hodnot ani genia loci. Alespoň tak tomu naznačují zmíněné restaurátorské práce, které postupně odkrývají vše, co bylo po dlouhá desetiletí skryto. Sestra Petra Pavlíčková OSB, která je jednou z členek restaurátorského týmu, tu dokonce našla i původní zobrazení Mojžíše.
Český modernismus – přispěli beuronští umělci k jeho vzniku?
Filozofií beuronského umění byl návrat ke starému umění, ctění přesnosti a geometrie, což mohlo být inspirací nastávajícím architektům – jmenovitě Janu Kotěrovi, Josipu Plečnikovi či známému umělci Františku Bílkovi. Právě vlastní vila, navržena Bílkem na pražských Hradčanech, zaujme mimo svérázného umělcova rukopisu také sloupořadím ve tvaru egyptských obilných klasů. Stejně jako v beuronském umění je v architektuře vily patrný odkaz na architekturu starověkého Egypta. V kostele Zvěstování Panny Marie je patrná neuvěřitelná nadčasovost. Dříve, než mnozí z architektonického světa přišli s moderními principy, sestry benediktinky v čele s P. Desideriem Lenzem dokázaly vytvořit neuvěřitelné skvosty s prvky modernismu.
Za spolek Mapamátky bychom chtěli srdečně poděkovat paní Monice Bubna-Litic, která nás prostory kláštera a kostela provedla. Dostanete-li příležitost zúčastnit se komentované prohlídky, neváhejte ani vteřinu! Po jejím absolvování si dokážete představit, jaký byl život sester benediktinek na pražském Smíchově, a poslechnete si nadšený výklad od někoho, kdo o tomto magickém prostoru ví snad úplně všechno.