Když bydlíte na Vinohradech, nemusíte znát svého souseda. Na Žižkově se tomu neubráníte. Žižkov, přezdívaný pražský Montmartre nebo Republika Žižkov, je jednou z nejosobitějších pražských čtvrtí. Jeho půvab a jedinečnost pramení z extrémní výstavby v 19. století, kdy se Žižkov z malé usedlosti daleko za hradbami Starého Města proměnil na pražské předměstí s nejvyšší hustotou zalidnění. V době, kdy se do Čech přihnala průmyslová revoluce a v okolí Prahy začaly vznikat první fabriky, bylo potřeba vytvořit bydlení pro nově vznikající třídu: dělnictvo. Místní kopcovitý terén nedovoloval výstavbu továren, a tak se do čtvrti sevřené Vítkovským kopcem, železnicí a vinohradskými bloky začaly stěhovat chudé rodiny a dělníci z venkova. Výstavbu raketově nastartoval císařský dekret, který roku 1881 ze Žižkova udělal samostatné město. Už deset let poté vzrostl počet obyvatel na dvojnásobek, což čítalo asi 42 000 obyvatel. Rostoucí poptávky dokázal skvěle využít stavební podnikatel a pozdější starosta Karel Hartig, který o pár let dříve položil základy žižkovského urbanismu a utvořil regulační plán výstavby Žižkova. Vznikl tak neodmyslitelný ráz čtvrti plný úzkých uliček, stísněných náměstí a ošuntělých domů, které byly navzájem propojované pověstnými pavlačemi. Z původní zástavby do dnešních dní zbylo jen málo. Neblaze se na tom podepsal hlavně minulý režim, který plánoval špinavý a nehygienický Žižkov vybourat a nahradit ho modernistickým městem. Nejlépe zachovaná část starého Žižkova je v okolí Husitské ulice. Z nadhledu ji můžete pozorovat z cyklostezky, která nahradila bývalé koleje vedoucí na Hlavní nádraží. Trasa vám dá nahlédnout i do některých otevřených vnitrobloků otočených k Vítkovu, kde stále najdete některé historické pavlače, které hrdě odolávají zubu času stejně jako Žižkov sám.

Otevírací doba:
Kdykoliv