Nová scéna Národního divadla
Nová scéna Národního divadla začala vyrůstat vedle historické budovy na sklonku 70. let minulého století. Jejím architektem je Karel Prager, který vyhrál se svým návrhem objektu pokrytého skleněnými tvárnicemi. Pro Pragera bylo sklo jako stavební materiál životním leitmotivem, to ostatně dokazují i ostatní jeho pražské realizace, jakými jsou například Ústav makromolekulární chemie Československé Akademie věd (1963–1964) nebo budova bývalého Federálního shromáždění (1967–1974). Sám autor se o skle, jakožto stavebním materiálu, vyjádřil slovy: „Málokterý materiál charakterizuje modernost zítřků tak zřetelně jako sklo“. Foukané skleněné tvarovky mají po jedné rozměr 80 × 60 × 40 cm a váží 40 kg. Tento křehký, avšak současně i masivní obklad byl vyroben ve sklárnách Kavalier v Sázavě podle návrhu Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Použito bylo sklo SIMAX (borosilikátové), které je odolné vůči opotřebení okolními podmínkami. Pro finální funkci bylo nutné čiré tvárnice zkalit ionizačním zářením, čímž získaly současnou podobu. Architekt budovu navrhl tak, aby připomínala velký skleněný krystal, proto má skleněné obložení zkosené rohy i vrchní a spodní části fasády. Ani forma tvárnic není všude jednotná. Tvárnice jsou upraveny a pečlivě poskládány tak, aby bylo v reliéfu dosaženo plastického širokého šípu směřujícího k historické budově Národního divadla. Skláři se snažili všem architektonickým požadavkům vyhovět, a tak bylo nutné navrhnout a vyrobit přes 120 různých modifikací sklářských forem.
