Významným dokladem urbanistického vývoje Prahy počátku 20. století je Hlávkův most architektů Františka Mencla a Pavla Janáka (ten je autorem ikonického pardubického krematoria, v Praze z jeho díla můžete obdivovat například palác Adria nebo Libeňský most). Vznikl v rámci pražské asanace mezi lety 1909–1912 a tvoří ho dvě části. Ta jižní, spojující Karlín s ostrovem Štvanice, je starší a původně železná. Severní propojuje Štvanici s Holešovicemi a byla prvním pražským obloukovým mostem vybudovaným z betonu. Modernistický most byl na přelomu 50. a 60. let rozšířen podle projektu Stanislava Hubičky, během těchto úprav byla také vyměněna původní železná konstrukce jižní části mostu. Poslední významný zásah do jeho podoby byl realizován v roce 1983, kdy bylo přistavěno předmostí severní části s křižovatkou. Ústí severní části zdobí sousoší z dílny sochaře Jana Štursy, nesoucí název Práce a Humanita. V jejich podstavcích byly původně umístěny budky pro výběr mýta, ty však byly při úpravách odstraněny a pylony vyměněny. Ostrovní pilíře mostu zdobí reliéfy aktů od Ladislava Kofránka a Bohumila Kafky, kterému vděčíme i za sochu Jana Žižky na Vítkově. V obloucích mostu pak objevíme reliéfy od Otto Gutfreunda a Josefa Mařatky, zvěčňující osobnosti spjaté se stavbou mostu – stavebníky i úředníky.