Nové německé divadlo, Německá opera, Divadlo 5. května, Smetanovo divadlo a Státní opera Praha. Ačkoliv se může zdát, že naše hlavní město oplývá opravdu mnoha operními a divadelními sály, názvy označují jen jednu a tu samou budovu v blízkosti Národního muzea. Její počátky jsou spojené s pražskými Němci, jimž scházela scéna pro představení v rodném jazyce. Z jejich iniciativy vznikl návrh od osvědčeného dua vídeňských architektů Fellnera a Helmera, kteří si zde zajímavě pohráli s použitím architektonických stylů. Ačkoliv fasáda a exteriér dodržuje přísné neorenesanční formy, vnitřní prostory odpovídají pompéznímu stylu neorokoka. Bohatě zdobený interiér zaujme množstvím zlatých detailů a bývá označován za ten nejkrásnější ze všech pražských divadel.

Jako Nové německé divadlo se zde začalo hrát 5. ledna 1888, avšak už v dřívějších letech (1859–1885) se sem chodilo za kulturou. Na místě dnešní Státní opery Praha totiž stávala mohutná dřevostavba s půdorysem ve tvaru podkovy nesoucí název Novoměstské divadlo. Sál hlediště měl půlkruhovou dispozici, se dvěma řadami lóží a galerií, do kterých se mohlo usadit na 1240 diváků a při velkém návalu se jich do celého sálu vešlo kolem 4000. Jeho osud zpečetila série požárů, které vypukly na jiných místech v Praze i zahraničí v průběhu 19. století. Zpřísnila se kvůli tomu bezpečnostní opatření a divadlo tak čekalo v roce 1885 zbourání. I když se jednalo o velmi impozantní stavbu, její demolice uvolnila místo historizujícímu klenotu zdobícímu lem magistrály dodnes. Příjezdovou cestu a příjemné prostředí pod korunami stromů před vstupem do opery sice vzal čas a dnes se tudy prohání desetitisíce aut denně, budova ale stále láká příznivce hudby i architektury.