Výstavní síň Mánes

Běloskvoucí budova Mánes, stojící v kontrastu s kamennou Šítkovskou vodárenskou věží, je dílem architekta Otakara Novotného. Ten je i autorem Štencova domu či Sequencovy vily postavené v rámci trojice vil na Rašínově nábřeží. Kontroverzní návrh Mánesa vstupuje do místního prostředí a propojuje nábřeží se Slovanským ostrovem. Tvarem může připomínat spíše původní uspořádání mlýnů nežli galerii s restaurací a kavárnou. Funkcionalistická budova, do které světlo prostupuje skrze střešní světlíky, velká pásová okna, luxfery a celý parter, patří nejen mezi cíle obdivovatelů architektury, ale od svého založení i jako místo setkávání umělců. Mánes je totiž název spolku výtvarných umělců, který pořádal nejrůznější výstavy v Praze, celé zemi i v zahraničí a soustřeďoval kolem sebe snad všechny, kteří v té době žili kulturním společenským životem. Spolek vznikl již v roce 1887, ovšem až do roku 1930 neměl pro svoje výstavy a exhibice žádný stály prostor. Provoz nové budovy zahájila výstava „Sto let českého umění 1830–1930“. V roce 1948 zasáhla budovu i spolek těžká rána – zastavení jeho činnosti a zabavení majetku nově nastupujícím režimem. Následné nešetrné zacházení s tímto místem dostalo budovu až do havarijního stavu, který částečně zvrátila v 80. letech obnova části objektu a nástropních maleb Emila Filly v kavárně. Další rekonstrukce proběhla v roce 1996 a 2014 pod taktovkou HMArchitekti. Zajímavostí je zpracování hlavního výstavního prostoru v budově neboli galerie Mánes, která svými rozměry, proporcemi a střešním oknem přesně odpovídá československému pavilonu na benátském bienále, pravděpodobně nejprestižnější umělecké výstavě na světě. Náš pavilon rovněž navrhoval Otakar Novotný a když pak projektoval Mánes, schválně utvořil stejný prostor. Díky tomu si čeští umělci mohli výstavu vyzkoušet v Praze a pak ji prezentovat v Benátkách před celým světem.

Masarykovo nábř. 250, 110 00 Praha 1 – Nové Město

Jiří Jaroš o Centrální kotelně na Karlově