Počátkem dvacátých let minulého století byla výuka francouzštiny velmi významná a populární. Moderní Pražané vyměnili hrubou habsburskou němčinu za zvučný románský jazyk, a i z těchto důvodů vyhlásil spolek pro výuku francouzského jazyka v roce 1931 architektonickou soutěž na stavbu areálu Francouzských škol v nově vznikající zástavbě Dejvic. Tu vyhrál mladý architekt Jan Gillar, žák Josefa Gočára z Akademie výtvarných umění v Praze, se svým návrhem rozvolněného systému funkcionalistických pavilonů gymnázia, reálné školy, školky, tělocvičny a internátu, který bohužel zůstal jenom na papíře. Cílem bylo, aby se děti ve škole cítily co nejvolnější a měly ideální podmínky pro výuku. Toho bylo docíleno i prací se světlem v budovách, kdy na neslunnou stranu Gillar navrhl velká osvětlovací okna, a naproti pak okna menší, slunečná. Všechny plochy byly spočítány tak, aby slunce žáky nerušilo při výuce. Architekt dokonce myslel i na to, aby si děti nestínily při psaní, a světlo tak dopadalo vždy zleva. V pavilonu pro základní školu byla výuka uzpůsobena útlému věku a částečně probíhala venku na předsunutých terasách, které jsou společně s pásovými okny a bílou fasádou typickými prvky této perly českého funkcionalismu.